Duben 2006

Neil Gainman - Nikdykde

27. dubna 2006 v 12:36 Recenze knih
Neverwhere book cover
Nikdykde (Neverwhere) je fantasy kniha, která nadevší pochybnost vyniká svoji originalitou a působivým zpracováním.
Richard Mayhew je takový obyčejný človíček, který má ambiciozní přítelkyni Jessicu. Jednoho dne však Richard nalezne na ulici zraněnou ležící dívku jménem Door (v českém překladu dostala hezké jméno Dvířka). Richard brzy pochopí, že Door není z tohoto světa, ale obývá - narozdíl od Richarda, který bydlí v Londýně - tzv. "Podlondýn", což je svébytný svět nacházející se pod samotným Londýnem, o jehož tušení nemá většina "nadlondýňanů" ani potuchy. Dvířčina (zní to vážně hezky, co?) rodina byla zákeřně zavražděna jistými pány jménem Vandemar a Croup a ti si teď chtějí svoji sbírku obětí rozšířit i o samotnou Dvířku. Může ji Richard (obyčejný človíček) nějak pomoci?
Kniha (podle které byl natočen i stejnojmenný seriál) má úžasnou atmosféru a rychle plynoucí, čtivý děj. Svět podlondýna je skvěle vymyšlen a hezky situován do lokací, z nichž některé skutečně existují (např. stanice Islington v londýnském metru). Nejedná se rozhodně o další fantasy ve stylu pana Tolkiena (souboj dobra a zla, meče a magie), ale o zcela nový přístup k tomuto žánru.
Děj i prostředí je velmi pochmurné, vůbec svět podlondýna je celý takový "noir", což mu ale jen přidává na působivosti. Je to svět, kde se fantazie a neobvyklé věci stávají skutečností a přinutí člověka od upuštění jeho života v samozřejmosti, což hlavní postavě Richardovi nakonec velice pomůže.
Jak jste asi pochopili, tak knihu mohu doporučit celým svým srdcem (i myslí).:-)
Hodnocení: 91%.

Slavia - Liberec

27. dubna 2006 v 11:36 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Ano, tento článek bude o fotbalu. Chápu, že všechny fotbal rozhodně nezajímá, ale to, čeho jsem byl včera svědkem mnou trochu otřáslo, takže článek nebude jenom o fotbalu...
Včera jsem se zhruba po roce vydal na fotbalové utkání naší Gambrinus ligy. Moc jsem se těšil. Slavia je totiž klub mého srdce a Liberec je již skoro letošním mistrem. Doufal jsem v pěkný fotbal a také ve vítězství Slavie. Stalo se však něco zcela jiného. Předem upozorňuji, že jsem příznivce pražské Slavie a chápu, že můj názor asi není zcela objektivní, ale přesto..., první poločas byl celkem v pořádku, ve druhé půli se však stalo mnoho zajímavých věcí, které bezesporu vejdou do dějin (ač nechvalně) naší kopané. Sudí Jára vyloučil 2 slavistické hráče (jak se později z videa ukázalo neoprávněně nebo maximálně velmi, velmi přísně) a nařídil proti Slavii penaltu (sice trochu přísnou, ale proti tomu se nedá diskutovat). Slavistické vedení (Leška + trenér Jarolím) na vzniklou situaci zareagovali tak, že odvolali zbylé hráče ze hřiště. V první chvíli jsem moc nechápal, co se děje. Hráči mizeli a z tribun byl slyšet hlasitý pískot. Došlo i na pověstné házení předmětů (kelímky, atd..) na hrací plochu směrem k arbitrům zápasu. Skutečně, úroveň anší kopané o evropské vyspělosti opravdu moc nevypovída.. Zápas se nakonec dokončil, ale stín na jeho regulérnosti zůstal. Faktem je, že rozhodčí HRUBĚ ovlivnil zápas. Zápas to nebyl ledajaký, šlo v něm o hodně (o případnou účast Slavie v Lize mistrů a tedy o mnoho a mnoho milionů), nabízí se možnost, že svoji roli v utkání sehrály i různé "cizí zájmy", to je však jen spekulace. Těžko říci, co bude dál. Slavia podá formální stížnost na svaz, ale patrně to dopadne tak, že tým Slavie bude za opuštění utkání penalizován nějakou finanční částkou.
Co dál? Pokud by se stížnosti Slavie vyhovělo nevytvoří se tak nějaký precedens, na jehož základě se pak budou pravidelně na svazu hromadit stížnosti od všech možných klubů? A co úroveň rozhodčích? A je naše liga vůbec "čistá"? Obávám se, že na všechny tyto otázky by šlo odpovědět jen negativně.
Ivánku, kamaráde, copak nám poradíš?

Unie svobody - epistemologický blábol

25. dubna 2006 v 10:26 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
banner_volby
Volby se blíží mílovými kroky, politici chrlí na voliče poslední "výkřiky" jejich volebních programů ve snaze ulovit ty nerozhodnuté nebo (ještě lépe) přetáhnout voliče od konkurenční strany. Během let nám US - DEU tak nějak mezi významnými politickými stranami jaksi zapadla. Proč? To je otázka na delší diskusi, ale z části to jistě bude nevýraznou propagací strany. US-DEU se tedy asi rozhodla ze svých chyb poučit (viz třeba Agenda 12:-)) a ve spolupráci s jednou prestižní marketingovou firmou zjistila, že jediná skupina obyvatel, kterou ještě může oslovit je...právě skupina, která se k volbám právě nehrne... Co s tím?
Pan ministr Němec je ale poměrně chytrý člověk a změnit zcela své politické postoje, názory a někdy dokonce i hodnoty mu asi nečiní velké potíže. Spolu s panem Němcem se tedy proměnila i celá US-DEU. US-DEU se teď obrátila svým programem na "huliče" marihuany, sprejery, lidi, kteří např. chtějí eutanizii, jsou pro větší práva homosexuální menšiny, pro antiamerické postoje atd..., vše v mezích dnešního "nezávislého" populismu. Ach ouvej... Není to přeci tak dávno, kdy US-DEU vyznávala zcela jiné hodnoty..., kdo se v tom všem má pak vyznat?! Volit stranu, která dokáže z velké části překopat svůj volební program jen kvůli tomu, aby se dostala do sněmovny (v což stejně nevěřím) je podle mého názoru holé šílenství. Snad si to uvědomí i voliči.
A nezapomeňte: It´s legal to die!:-)
Ta hesla, ach ta hesla! Jsou v angličtině (má to snad více zesrozumitelnit volební program?), symbolem nové US-DEU je pentagram (copak?) a pak...už jen ten název - Unie Svobody, to je v podstatě (jak říká profesor Kohák) epistemologický blábol, něco jako "mladý konzervativec" atd..
Co vy si myslíte o této "proměně" (záměrně v uvozovkách), je to dobrý krok od US-DEU nebo jen poslední "výkřik před smrtí"?
Děkuji za případné komentáře.

Sedmá pečeť

24. dubna 2006 v 12:58 Filmové recenze
Sedmá pečeť
Tento film se řadí mezi světovou klasiku (možná proto se také dá sehnat v mých oblíbených Levných Knihách za 99 kč!), která velice hezkou formou alegorizuje věčný souboj života a smrti.
Rytíř Antonius Block (Max von Sydow) se vrací domů do Švédska z křižácké výpravy proti nevěřícím. Svoji zemi však nalezne citelně zpustošenou řádícím morem. Sám Block je navštíven Smrtí, která mu poví, že jeho dny jsou u konce. Block si však ještě dohodne se Smrtí partii šachu, kde s ní (nebo s ním?) hraje o svůj život. Hra se protáhne a rytíř v přestávkách mezi dalšími tahy cestuje po zničené zemi. Potkává také mladé potulné herce s malým děťátkem.
Ač je film poměrně starý (1957), tak je natočen v celkem svěží formě a je také velmi zajímavý a poutavý. Snímek obsahuje mnoho silných a působivých scén, mezi něž jistě patří průvod mnichů a věřících, kteří se bičují a tímto chtějí zahnat mor či např. scéna závěreční, kdy si pro Blocka a jeho přátele přijde Smrt. Černobílá podoba filmu velmi sluší, obzvláště ztvárnění Smrti je silnou impresí. Svůj podíl na unikátnosti filmu má i osobitá, skvěle se hodící hudba a zvuky a také přesvědčivé herecké výkony (Bengt Ekerot jako Smrt či věčně usmívající se a optimistická krásná Bibi Anderson jako Mia nebo věrný zbrojnoš s ujasněným názorem na svět Jons v podání Gunnar Bjornstramda). Téma filmu se zaobírá hledáním Boha, neočekávejte však žádnou jednoznačnou odpověď, snímek si neklade otázku "je Bůh či není?", ale jen popisuje cestu (leckdy marnou) za jeho hledáním. Dalším silným tématem filmu je mor a strach z něj. Právě mor přináší do děje tzv. "hnací motor" a pomůže nám vykrystalizovat charaktery postav a také hezky vypointovat děj.
Ač mi zprvu po několika prvních minutách filmu přišly herecké výkony lehce toporné, dále již jsem musel od svého prvotního dojmu upustit. Na tomto filmu by se jen těžko hledaly nějaké zápory….. a čas, který uplynul od jeho vzniku, rozhodně žádné nové nepřinesl.
Hodnocení: 90%.

Legendy z Dogtownu

24. dubna 2006 v 12:53 Filmové recenze
Legendy z Dogtownu
Film Legendy z Dogtownu se odehrává v letech 1975 a 1976 v USA, kdy skateboarding nebylo nic jiného než zábava pro hrstku dosti šílených lidí. Tony, Stacey, Jay a Sid jsou čtyři mladí hoši, kteří milují surfování na velikých vlnách, svoji vášeň však mají možnost praktikovat až na prkýnkách se čtyřmi kolečky. Společně s věčně opilým majitelem obchodu se surfy založí skateový klub a přihlásí se na závody. V tu chvíli pochopitelně netuší, že razantně navždy změní vývoj tohoto sportu.
Film je docela vkusně podbarven vhodnou hudbou sedmdesátých let, herecké výkony tu jsou poměrně slušné a přesvědčivé. Navíc znalci jistě ocení hezky natočené záběry skateboardových triků. Zhruba prvních 30 minut snímku se mi ale vůbec nelíbilo. Patrně to bude tím, že ke skateboardingu jsem nikdy v životě neměl žádný vztah a sledování mladých pubescentů kterak si užívají života plného alkoholu a dívek (popř. dívek a alkoholu a to vše v kombinaci se "skejty" a trapným humorem) mě zrovna moc nebaví. Začátek filmu je celkově dosti povrchní a jistě by se dal natočit lépe, je tam dokonce několik scén, bez kterých by se snímek klidně obešel. Nicméně poté, kdy jsem se naučil od sebe hlavní hrdiny odlišovat (je to vážně těžké, blonďáci a mají všichni dlouhé vlasy..) mi došlo, že film není jen o tom, kterak si v sedmdesátých letech užívali "skejťáci", ale spíše o tom, co dokáží udělat s člověkem peníze a úspěch. Skutečně, ač jsou všichni výše jmenovaní jedinci (až na Sida) přibližně stejně talentovaní, tak jejich životní dráhy se od sebe velmi liší. Máme tedy možnost pozorovat jedince, pro nějž úspěch znamená vše, i člověka, který si jde vlastní cestou. Přijmutí účinkování v reklamě, účast na hloupých akcích či pózování před fotografy je to, co hlavní hrdinové po svém úspěchu ve skateovém světě často dělají. Jejich motivy jsou však různé, někde je to jen touha po úspěchu, jinde zase starost o svoji chudou matku.
Velice hezky udělán je pak konec snímku, jenž je velmi působivý. Hlavní hrdinové tam předvádí své nejlepší kousky ve vypuštěném bazénu pro svého nemocného přítele, který je upoután na invalidním vozíku a do toho nám jdou titulky, ve kterých nás tvůrci filmu seznamují s dalšími osudy postav.
Není to špatný film, to ne, ale jen to téma mě moc nepřitahovalo, toť vše. Pokud patříte mezi fanoušky skateboardingu, tak si k hodnocení klidně přidejte dvacet procent.
Hodnocení: 66%.

Nehoda

19. dubna 2006 v 10:21 Temný kout poezie
Při holení
Škráb, skříp a šmik!
Ucho jsem si ufik!
Vincent van Gogh.

Lidská dobrota

18. dubna 2006 v 10:47 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Lidé nejsou od zlí či dobří od přirozenosti. Prostě jen jsou jací jsou, a to formuje mnoho faktoru, třeba počasí, momentální nálada nebo třeba jen to, jestli ráno slyšeli v rádiu svůj oblíbený (popř. neoblíbený) song. Někdy vás však překvapí, kde se v lidech ta dobrota bere, často se totiž ukáže v jedincích, u kterých se to mnohdy čeká nejméně. Kdysi dávno se mi stala taková zvláštní věc. Šel jsem pěšky poměrně dlouhou trasu (asi 13 km) mezi městy A a B, když tu mi někde na půli cesty zastavilo cosi jako auto. Jednalo se o velorex, úžasné to vozidlo, které velmi zpopularizoval snímek "Vrchní prchni". Uvnitř byli dva hoši zhruba v mém věku a řekli mi, abych si přisedl. Sice mě neodvezli až domů, ale i za těch několik kilometrů jsem jim byl v tu chvíli moc a moc vděčen. Kolem mě jezdilo několik aut a protože byl již pozdní večer každý se bál zastavit, co když ten stopující mladík je nějaký zloděj? Celkem je chápu, ale o to více oceňuji obětavost těch dvou ve velorexu, kterým ani nevadilo to, že jsme se tam velmi mačkali (ostatní řidiči, kteří mě míjeli jeli ve voze sami nebo maximálně ve 2 - a vozy to byly prostorné).
Nedávno se mi stalo něco obdobného. Opět mi zastavil jeden postarší muž (tentokráte byl den) a svezl mě. Navíc jsem v tu chvíli ani nestopoval, jen jsem tak tak šel přes kopec a on asi usoudi, že by mi mohl pomoci.. Bylo to od něj moc hezké.
Dělat dobro je možná smyslem našeho života (pokud si tak zvolíme, jen dobře). Možná, že dobro a láska jsou nakažlivé a čím více jimi nakazíte lidí, tím se nám tu na Zemi bude žít lépe.

Romeo a Julie 2300

18. dubna 2006 v 10:11 Recenze knih
Vladimír Páral je spisovatel, který napsal již mnoho a mnoho knih. Bohužel však také musím konstatovat, že ačkoli Páral mnoho knih napsal, tak jeho díla se od sebe mnoho neliší. Dalo by se v podstatě říci, že pořád píše jednu (sice obsáhlou) knihu. Nepřečetl jsem od něj sice všechna jeho díla, ale zhruba z těch 60%, která jsem měl tu čest naskenovat si svýma modrýma očkama, mohu soudit, že jeho styl je úchvatný, zajímavý a - odpustíte-li mi tento počítačový termín - čtenářsky user friendly. Náplní všech jeho knih (za nejlepší považuji Milence a vrahy, Generální zázrak či Zemi žen) je láska a boj proti stereotypu a nudě (jak v běžném životě, tak i v lásce).
Počátkem osmdesátých let se Páral vydal na cestu sci-fi literatury, pokud však v něm budete hledat dalšího českého A. C. Clarka, tak budete na omylu. Páral si i v knize Romeo a Julie 2300 (což je oficiálně sci-fi) dál píše svůj příběh o lidských vztazích. Jediné, co je na knize sci-fi je skutečně jen prostředí. To však nemusí nutně znamenat, že kniha je špatná.
Něco k příběhu: Manka Lebdušková a Milan K. se mají rádi, moc. Chtějí se dokonce vzít, ovšem ve 24. století se místo k oltáři chodí do laboratoří felicistiky, kde vám z computerů vyjedou prognózu vašeho budoucího života. V tom je však právě svízel výše jmenovaných M. L. a M. K. Podle felicitologů se totiž tito 2 k sobě vůbec nehodí. Co s tím? Páral zde dále rozehrává osudy svých hrdinů a nastiňuje boj lásky proti racionálnímu myšlení, kterým se ohání vědecko technická revoluce. Důležitou roli zde hraje IRAF, což je iracionální faktor osobnosti (který také felicistika dokáže změřit), lidé, kteří mají IRAF velmi vysoké jsou..šílenci, naopak lidé s IRAF nula jsou...racionálně uvažující. Co však dokáže udělat s tím vším láska? Samozřejmě, Páral se s tímto problémem moc nepáře :-) a je jasné, že preferuje přirozenou, živou lásku, než záměrně generovaného "vhodného" partnera, kterého nabízí vědecká felicistika. Ovšem každá láska má svá úskalí, tak i hrdinové M. L. a M. K. si budou muset projít mnohé obtíže a když i toto vše zvládnou, tak musí (ale už po celý život) bojovat proti stereotypu a naučit se spolu ŽÍT.
Na knize je trochu úsměvné znázornění společnosti 24. století. Žádná vězení (až na Austrálii:-)), žádné peníze, prostě jen přijdete do obchodu a ..vezmete si, co potřebujete. No jo, musíme vzít na zřetel, že kniha byla napsána za socialismu:-).
Hodnocení: 80%.
P. S. Když já mám toho Párala moc rád...

Omluva

13. dubna 2006 v 10:41 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Velmi a poníženě se omlouvám za chybící fotografii ve článku "Učení o troiem lidu", už je to napraveno!

Politická povodňová turistika

12. dubna 2006 v 17:54 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Tak nás opět po čase navštívily povodně. tento krutý vodní živel si vybral poměrně značnou daň na hmotných majetkových škodách a dokonce i na lidských životech.
Pro mnoho jedinců jsou povodně katastrofou, ale existují i tací, pro něž jsou tyto přírodní nešvary možností se zviditelnit a získat nějaké další politické body. Ano, jedná se o politiky. Díky sdělovacím prostředkům máme možnost vidět naše čelní představitele, kterak soucitně navštěvují postižené oblasti a slibují a slibují, že JIŽ příště se toto nestane a že právě ONI a jen ONI dokáží říci přírodě STOP. Nepochybuji otom, že upřímnost se v jejich slobech vyskytuje asi jen poskrovnu, leč představme si situaci, že žádný politik by na inkriminovaná místa nedorazil. Pochopitelně, zvedla by se kritika, rozhodně ne nepodobná té, která se zvedá v souvislosti se získáváním tzv. "povodňových hlasů". Takže, není to nakonec jedno?

Učení o trojiem lidu :-)

12. dubna 2006 v 17:23 Liborova umělecká fotogalerie :-)
Tak to jsem Já (ten největší) a moji kolegové. Tato fotografie (pořízena jednou studentkou filmových věd z mého mobilu - napravo je možno dokonce vidět i část jejího prstu) dokonale alegoricky podkládá Chelčického učení o trojiem lidu. Tedy, já s přezdívkou "Buchtožrout" (fuj!!!!) jsem ta nejvyšší (i co do výšky) vrstva společnosti, konzumenti. Ten člověk nalevo s černými vlásky je muž s přezdívkou "Katolík" a zastupuje duchovenstvo, kněžský stav. Muž uprostřed má přezdívku "Uklízeč" a zastupuje stav nevolnický, stav manuálně pracujících lidí, vykořisťovaných ubožáků...
Jak vidno, tak na Filosofické fakultě se člověk nenudí..:-).
P. S. Aby tu nebylo málo přírody, tak ten nepatrný človíček zcela vlevo se jmenuje Jan Květina...

Nestvůra

12. dubna 2006 v 11:02 Temný kout poezie
To je ale potvora,
volejte radši doktora,
protože té už nepomůže ani sociální podpora...
Co by na to řekl ministr Škromach?
Možna tak...."ach"....

Nohy z jílu

12. dubna 2006 v 10:25 Recenze knih
Kniha Nohy z jílu je další ze série humorných fantasy publikací Terryho Pratchetta ze světa Zeměplochy (Discworld). Je až s podivem, jak si ten zajímavý pán z Anglie již po více než deset let stále udržuje výbornou spisovatelskou formu, a to své knihy doslova "chrlí" na trh. Klidně i 2 za rok. Série Zeměplochy již dnes čítá 30 knih velmi vyrovnané kvality. Terry Pratchett je milován publikem i kritiky...a navíc ty úžasné obálky od Kidby...to je lahůdka (škoda jen, že u jeho nových knih již Kidby na obálkách není..).
Nohy z jílu nás zavádějí do slavného města Ankh-Morporku. Dějí se tu podivné vraždy starců a navíc...místní golemové (nemyslící stroje pro všechno:-)) se chovají nějak divně. Je možné, že za těmito vraždami stojí právě golemové? A jsou to vůbec jen stroje nebo mají v sobě také živou duši? A co s tím vším má co dělat pokus o zabití Ankh-Morporskho patricije - Lorda Vetinariho? Takovéto otázky se hlavou jistě honí velitele Ankh-Morporské noční hlídky kapitánu Elániovi. Věřte tomu, že v této knize to Elánius ani jeho kolegové (desátník Karotka, vlkodlačice Angua, troll Navážka či nový člen hlídky Pleškot Řiťka) nebudou mít jednoduché. Nicméně na konci se rozuzlení jistě dočkáte (tedy, pokud to celé přečtete, samozřejmě..) a vězte, že bude velmi překvapivé (jak už to koneckonců v knihách o noční hlídce bývá). Opět zde na čtenáře čeká obvyklá dávka humoru (zde směřuje převážně ke vztahu trpaslíci x trpaslice a také na adresu Ankh-Morporského heraldického sdružení - pokud se vyznáte v heraldice, tak si v této knize jistě přijdete na své:-)) a také zajímavá zápletka. Kniha se čte doslova jedním dechem a už po několika stránkách vás do sebe vtáhne tak, že se od ní dá odtrhnout jen velmi, velmi těžko.
Hodnocení: 93%.

Počasí....

11. dubna 2006 v 11:04 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Když se podíváte ven, tak si možná řeknete, že cosi není tak zcela v pořádku.... Podle kalendáře by už mělo nastat takové krásně teplé počasí, ale realita je zcela jiná. Třeba včera, chvíli jsem tomu ani nemohl uvěřit, začalo normálně sněžit. Nebyl to sice takový ten sníh ze kterého si děti na Ladových obrázcích dělají sněhuláky a provozují naň různé zimní sportování, nýbrž takový, který slouží jen k tomu, aby nás - lidi - naštval svým odporně tekutým stavem a také citelným ochlazením.....což jsem - vzhledem ke svému nedostatečnému ošacení (tedy, na normální duben by to jistě stačilo) pocítil. Naštěstí - mé tělo přeci jen již cosi prožilo - jsem změnu teploty přežil bez nějaké zdravotní újmy...zatím. Stala se však horší věc, která sice s počasím nesouvisí, ale to vůbec nevadí. Tak tedy, nedá se říci, že bych byl malý člověk...naopak....jsem člověk docela vysoký a jako takový jedinec potřebuji i dlouhou postel, kterou teď právě nemám! Noc na dnešek jsem strávil na takové zajímavé matraci, z níž mi čouhal asi deseti centimentrový kus mých nohou. Nebylo to moc příjemné a já se mnoho nevyspal...tak doufám, že dnes neusnu na přednášce pana profesora Koháka...to bych si vyčítal...a navíc...asi bych svých spánkem rušil ostatní studenty....když ono se v té místnosti vše tak hezky rozhléha...
Zpátky k počasí. Což kdybychom dali počasí (nebo třeba Bohu) nějaké ultimátum? Tak, buď bude do týdne hezky jinak my - občané modré planety země - vstoupíme do stávky! Já si myslím, že to je docela dobrý nápad, ne?
P. S. Ještě musím nějak vyřešit tu postel a pak to snad bude ok....

Ráj teď a tady (Paradise Now)

11. dubna 2006 v 10:56 Filmové recenze
Ráj teď a tady (Paradise now)
Film Paradise Now pojednává o jednom ze současných nejpalčivějších světových problémů - o islámských sebevražedných útočnících z Palestiny. Dva kamarádi Said a Khaled pracují spolu v autodílně, tam je jejich stálou zákaznicí půvabná Suha (dívka, která dlouhou dobu žila ve Francii a současnou Palestinu tedy zrovna moc nechápe…) se svým lehce archaickým automobilem. Jednoho dne však nastane chvíle, kdy Said i Khaled dostanou příležitost prokázat svoji víru v Allaha. Plán je takový, že mají proniknout na izraelské území do Tel Avivu a tam odpálit nálož, kterou má každý z nich přilepenou náplastí na hrudi. Večer před akcí se hrdinové rozloučí s rodinami (které však nic netuší) a Said i se Suhou, dalšího dne natočí - teatrálně třímajíc samopal - "rozlučkové" video a pak…nezbývá nic jiného než jít na to. Cosi se však pokazí a útočníci jsou od sebe odděleni… Co teď? Vzdát akci nebo ji dokončit? A opravdu tu stále ještě je vůle k sebevraždě?
Tento snímek je silnou výpovědí o současné situaci v Palestině. Nesnaží se stranit žádné ze znepřátelených stran… jen vypovídá o faktech. Vše ještě umocňuje skutečnost, že film byl natáčen na autentických místech a štáb (povětšinou složen z Palestinců a Francouzů) často musel čelit nepřízni jak místních obyvatel, tak i palestinského obyvatelstva. Například ve scéně kde hrdinové říkají svá poselství na video a drží v ruce samopal se užilo skutečného samopalu, který má ve vlastnictví jistá extremistická palestinská skupina… Dosti děsivé, což? Film byl natáčen v extrémních podmínkách, část štábu kvůli své osobní bezpečnosti místa natáčení raději opustila a režisér Abu - Assad musel narychlo shánět někoho nového. Víra v jeho snímek se mu však vyplatila, film Paradise Now získal roku 2005 Modrého anděla na Berlinale, jakožto nejlepší evropský film.
Toto dílo mohu jen doporučit, umožní vám totiž nahlédnout na život obyčejných lidí z Palestiny ze kterých se stávají teroristé. Když budete pozorně sledovat jejich příběh, tak možná pochopíte osobní pohnutky, jež takového člověka mohou dohnat k tak - pro nás - krajním činům. To je dle mého názoru hlavní síla filmu.
Hodnocení: 85%.

Gaia Mesiah - Ocean

6. dubna 2006 v 11:33 Hudba z ouška do ouška
Skupina Gaia Mesiah již nějaký ten rok figuruje na naší hudební scéně. Roku 2005 vydali své první album s prostým názvem Ocean (což je také název jedné ze skladeb na albu). Album Ocean se dostalo poměrně vřelého přijetí (jeden brazilský novinář tomu prý udělil i 10 bodů z 10 možných!), ovšem tato deska není úplně prvním počinem skupiny. Již před několika lety totiž vydali na své vlastní náklady promo, které dokonce obsahovalo i některé skladby z alba Ocean (např. Legulize Marihuana atd..). Stylem, který Gaia hraje by se dala zařadit někam do škatulky hard rock, ale já osobně si myslím, že pro ně je každá škatulka dosti úzká. Některé jejich skladby (např. Journey to Ixtlan) mají lehký nádech grunge a i v jiných písních se projevuje mnoho hudebních vlivů, přesto se dá tvrdit, že drsnější rock je takový styl, který celou jejich tvorbu dobře zastřešuje. Kapela se skládá ze 4 stálých členů a 2 příležitostných jedinců. Asi nejvýraznějším členem kapely je pak zpěvačka Marka Rybin (asi se jedná o pseudonym, neboť další členové mají ještě trochu divnější jména..:-)), její zpěv výborně sedí do tvrdých, rychlých skladeb, ale dokáže zároveň i velmi dobře vyniknout v písních pomalejších. Samotnou kapitolou jsou poté koncerty (na jednom z nich jsem byl i osobně přítomen), kde kapela zní doslova na 150%. Z jejich projevu na posluchače vysloveně dýchne hravost a zábava, se kterou k většině svých koncertních vystoupení přistupují (výjimku asi tvoří nudná Noc s Andělem..).
Zpátky k albu. Album Ocean je poměrně vyvážené, najdeme zde skladby rychlejšího rázu i skladby, jejichž rytmus sice není vysloveně pomalý, ale mají určitý klidnější potenciál. Na první poslech vás jistě zasáhne návyková Black Bridge (ač krátká a poměrně jednoduchá) či výborná Maňana. Chvílemi mě až udivovalo, že se desce Ocean nedostalo nějaké větší pozornosti, jistě, není to sice záležitost, která by nějak silně oslovovala masy, ale velmi početnou skupinu posluchačů by si jistě našla. Deska je to výborná a podle mého názoru (který je založen třebas i na tom, že mnoho lidí tuto kapelu ani nezná) celkem nedoceněná. Ještě bych měl něco říci k textům...jsou skoro všechny v angličtině (ale angličtinu mají hezkou, celkem čistou), texty vesměs vyprávějí o současném zkaženém systému a o výzvě k přiblížení se přírodě (no more technology do you hear the sound of nature?). Nedá se říci, že bych na albu nalezl nějakou vysloveně špatnou skladbu, ale přesto musím říci, že žánr, který skupina hraje mi není zase až tak nějak moc blízký. Díky tomu tedy dávám toto hodnocení...(a pak...ten obal...nějakého katolíka by to mohlo urazit, že:-)).
Hodnocení: 82%.

Plan 9 from outer space

5. dubna 2006 v 14:18 Filmové recenze
Ano, je to tu! Hurá! Zděšeně křičí davy zoufalých lidí, jež se ve snaze dostati se v pořádku (a hlavně živí) z kin po celém světě derou do pro ně příliš úzkých dveří a zašlapávají (i ušlapávají) své bývalé spolusledovníky onoho filmového skvostu, jehož jméno jest: Plan 9 from outer space!
Pozor, následující text není vhodný pro osoby mladší 15 let, mohl by jim způsobit vážné újmy na těle i na duši...
Film Plan 9 je další majstrštyk filmového génia Eda Wooda Jr., který byl (asi i poprávem) vyhlášen nejhorším režisérem všech dob. Přesto (ale možná právě proto) jsou však i dnes jeho snímky předmětem zájmu mnoha lidí a ani já jsem neodolal (zvláště po shlednutí filmu Ed Wood od Tima Burtona). Pověsti, jež toto dílo provázely mnoho nelhaly. Ano, je to příšerné, měřeno měřítky žánru, do kterého se Plan 9.. staví, je to hrůza. Není to dobrá sci-fi a už vůbec ne horor..., jako komedie by to bylo velmi dobré, ale....tak to nebylo původně zamýšleno. Vskutku zvláštní snímek....
Děj, toť základ všech kvalitních filmů! Nedá se sice říci, že Plan 9 děj postrádá, ale je asi tak bohatý a nápaditý jako dětská říkanka. Mimozemšťané jsou značně frustrováni, že jim naše vláda nevěnuje dostatečnou pozornost, ba co více, dokonce popírá i jejich existenci!! Rozhodnou se učinit Plan 9, jenž má za úkol oživit na Zemi nedávno mrtvé a ti....se zemí udělají nepěkné věci! Do toho samozřejmě přichází neohrožení hrdinové, kteřý mimozemšťanům jejich plán překazí. Myslím si, že takové zkratkovité nastínění příběhu asi bohatě postačí. Co však drží film v mých očích "nad vodou" jsou různé roztomiloučké hlouposti. Např. scéna, kdy jediný opravdový herec B. Lugocsi pronásleduje pilotovu ženu na hřbitově mě velmi rozesmála. Nejenom, že Béla je tam pouze jen na jednom záběru a zbytek ztvárnění jeho postavy dělá dablér, který má "chytře" zakrytou tvář pláštěnkou (vážně!), ale Bélova scéna je točena ve dne a venku, kdežto zbytek scény se natáčel ve studiu a v noci!! Ovšem režisérovi Edu Woodovi to očividně nevadilo, neboť takovéto sestříhání v jedné scéně použil tak minimálně 3x!!! Co dále bije do očí jsou hrozné modely UFO! Ed použil talíře od kol aut a ty pomocí něčeho co až velmi nápadně připomínalo rybářskou udici umístil před kameru a tam s tím zběsile mával. Vůbec nevadí, že všechny drátky jsou vidět... Během natáčení filmu Edu Woodovi zemřela hlavní hvězda - Béla. To však nevadí! O angažování dabléra jsem již psal výše, ale doslova horor nastává, když Ed chce do svého filmu využít všechny již natočené záběry s Bélou, takže máme možnost sledovat takové skvosty kterak Béla čichá ke květinám, vstupuje do domu a teatrálně máchá pláštěm na hřbitově (tento záběr je ve filmu asi 3x a očividně ostře kontrastuje se scénami které jsou naň napojeny).
Herci! Toť další základní esence úspěšného filmu. Na hercích se hodně šetřilo, i když teď mě napadá, že takovýto brak by asi nezachránil ani L. Olivier. Sám "mistr režisér" si ve filmu také zahrál a obsadil i další "hvězdy" Tora, Vampiru atd... Často mi přišlo, že herci vlastně vůbec nehrají, jen tam tak stojí a odříkávají si svůj text..., snad i členové amaterského divadla mateřské školky v Hostomicích pod Brdy by podali kvalitnější výkony. Takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho, předlouho. Nicméně musím říci, že u filmu Plan 9... jsem se celkem i bavil. Ano, je to hloupost, ale opravdu tak strašná hloupost, že je to až dosti silně vtipné. Hodnocení je nízké, ale přesto tento snímek mohu doporučit. Je to svědectví o odhodlanosti absolutně netalentovaného člověka točit filmy a už jen ta jeho láska k filmům stojí za uznání několika málo procenty.
Hodnocení: 10%.

Hrabě Dracula

4. dubna 2006 v 10:17 Temný kout poezie
Jo jo, krev, to je moje,
ve sklepeních mám lidí roje.
Večer Polák, ráno Čech.
Nemám to tak trochu pech?
Co třeba trochu anglického masa?
Musím o tom informovat svého rasa...
Stavím si totiž v Karpatech hrad
a dostal jsem u toho veliký hlad....

Mirrormask

3. dubna 2006 v 12:37 Filmové recenze
Mirrormask
Ti z vás kteří znají geniálního Neila Gainmana tak u tohoto filmu dozajista radostí zaplesají. Pro ty kteří jej naopak neznají to je zase dobrá možnost proniknout do jeho snového světa… Neil Gainman proslul knihou Nikdykde (vypráví o tajemném světě pod Londýnem a o bytostech jež tento svět obývají) a také komiksem "Sandman", to jen tak pro úplnost. Příběh filmu Mirrormask nás zavádí do cirkusu, kde žije mladá dívka jménem Helena. Její vzdor proti životu rodičů se projeví v tom, že před jedním z představeních (kde vystupuje jako žonglér) řekne své matce velmi ošklivou věc. Krátce poté je její matka odvezena do nemocnice a musí podstoupit velmi vážnou operaci. Helena si myslí, že může za její onemocnění, je velmi smutná a takovou záchranou pro ní je právě kreslení. Kreslí velmi bizarní obrázky podivných tvorů a staveb. Jednoho večera Helena usne a probudí se….. úplně někde jinde. Ocitne se v zemi, která je rozdělena na zem Světla a zemi Stínů, jež rozhodně není nepodobná Heleniným obrázkům. Rovnováha mezi těmito světy byla narušena, protože královně země Světla byla odcizen Šarm princeznou ze země Stínů….a ta se až nápadně podobá právě Heleně….
Celý "snový" (i když jak v závěru zjistíte, tak zase až tak snový není) svět je v podstatě takovou alegorií na náš reálný svět. Helena ve snovém světě potkává postavy, které mají reálné protějšky ve "skutečném" světě. Její cesta při pátrání po Mirrormask je zároveň také cestou v poznání sebe sama. Film je přenádhernou fantasy! První co vás okamžitě udeří se silou tsunami do tváře je vizuální zpracování snového světa. To je prostě nádhera nejnádhernější (vím, trochu divné spojení, ale vystihuje dobře podstatu věci), vše je osvětlováno takovým zvláštním lehce nažloutlým světlem, v jehož záři vypadá vše….těžko to popsat…hezky pohádkově. Z přilehlých obrázků asi trochu pochopíte co mám na mysli, když zde pěji takové ódy na vizuální zpracování, ale věřte mi, že v reálu to vše vypadá mnohem lépe.
Snímek spadá do žánru fantasy, ale je to jiná fantasy než propracovaný a do jisté míry logický Tolkienův svět Středozemě, jiný než hrdinský svět barbara Conana či čarodějnického učně Pottera. Gainmanův svět je absolutně šílený, abstraktní. Je to jako kdybyste se ocitli v nějakém obraze od Dalího či podobného umělce, film je také trochu blízký knize "Šerokraj" od I. Carmody (pokud tu knihu znáte).
Knihy v tomto světě v němž se Helena ocitla jsou plaché jako ptáci, když k nim přistoupíte moc blízko, tak se rozletí na všechny strany a pokud jim řeknete něco moc ošklivého (třeba: ty velká, nudná kniho!), tak se urazí a odlevitují zpátky do knihovny…. Je to těžko pochopitelné? Asi ano…, ale film Mirrormask (nevím jestli jej naše kina už uvedla nebo se jej teprve uvést chystají a také bohužel nevím případně pod jakým názvem by tu byl prezentován) stojí za to vidět pro všechny lidi, kteří rádi pouští svoji fantasii takříkajíc "na špacír".
Nějaké zápory? Chvíli mi trvalo než jsem se do filmu zabral a místy je to opravdu velmi ulítlé, ale výrazný zápor tu vskutku není.
Hodnocení: 90%.

Občan Kane

3. dubna 2006 v 12:34 Filmové recenze
Občan Kane
Film Občan Kane od Orsona Wellse z roku 1941 je opravdovou klasikou a proto jsem byl velice rád, když se na naší krásné škole někteří lidé jej rozhodli zdarma promítat. Navzdory svému velkému stáří je však snímek v mnoha filmařských postupech až neobvykle moderní, což jen potvrzuje jeho kvalitu a nadčasovost. Orsone Wellse je opravdu skutečný umělec. Sám si tento film režíroval, produkoval a dokonce v něm i hrál, to by se dnes stalo asi jen těžko, že? I když podobné věci dělal i Ed Wood Jr….
Film začíná smrtí slovutného pana Kanea. Několik lidí však napadla zajímavá myšlenka, kdo byl občan Kane doopravdy? Pátrání po jeho životě nám pomůže zrekonstruovat jeho osobnost.. Kane byl dozajista zajímavý člověk, jeho život je vyplněn úspěchy a neúspěchy. Dalo by se říci, že Kane byl také člověk dosti egoistický, nebylo v jeho zájmu konat nějaké obecné dobro, dobré věci dělal proto, že si sám sobě chtěl cosi dokázat. Možná také proto se obklopoval drahými věcmi a stavěl vělikášské stavby.
projekt100
Jak již jsem řekl, tak film Občan Kane je v mnoho smyslech filmem moderním, některé pohledy kamery byly na svoji dobu vskutku revoluční (např. snímání děje z odrazu skleněné koule), velmi zajímavé jsou také různé tzv. "životní prostřihy", kde např. máme možnost pozorovat Kanea a jeho ženu při snídani v průběhu jejich společného života. Něžná slova nahrazují praktické fráze a ty poté hádky, aby vše uzavřelo chladné mlčení….
Snímek Občan Kane je vskutku světovou klasikou. Mám dojem, že něco takového se ani nesluší hodnotit. Přesto musím také připomenout, že film je poměrně náročný a vyžaduje trpělivého diváka. V některých momentech leckomu může přijít i takový, že se v něm dá jen těžko orientovat, přesto toto vše nic nemění na jeho (nestárnoucí) kvalitě.
Hodnocení: 79%.