Willow

15. března 2006 v 9:09 |  Temný kout poezie
Venku je všude sněhu spousty,
snad lidské myšlenky se zhmotnily, spadly a pak zhoustly.
Jako naděje křidélka
do té bílé tmy pak září mětská světélka.
Život totiž jsou sice někdy jen galeje,
kde poslední nám umírá naše naděje,
ale smutku, pláče však není třeba,
vždy pomůže nám malá vrba.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Willow Willow | E-mail | Web | 15. března 2006 v 11:11 | Reagovat

to je tak krásný.Dojalo mě to =)

děkuji

2 OFF THE LIP OFF THE LIP | Web | 16. března 2006 v 16:34 | Reagovat

Hezký...je tam skrytý poselství rytmů tichého života...

3 Pampeliška Pampeliška | 17. března 2006 v 11:58 | Reagovat

Jako bych to odněkud znala... a venku je zase tolik myšlenek, že ani sluníčka pampelišek nedokážou prozářit tu bílou temnotu.

4 Gina květinka Gina květinka | 21. října 2006 v 21:40 | Reagovat

Miluj květinku

miluj ji láskou

pro její křehkost

je to kakost.

5 Misstriss Misstriss | Web | 28. května 2007 v 18:29 | Reagovat

Tahle je nejhezčí

6 Alcië Alcië | Web | 23. července 2011 v 19:47 | Reagovat

pěkný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama