Leden 2006

Úspěšná zkouška, hurá!!

31. ledna 2006 v 13:10
Tak tedy, před chvílí se mi povedlo úspěšně zvládnout zkoušku z Úvodu do politologie a .... překvapení.... dostal jsem známku 1! Což znamená výborně a což také znamená, že já sám jsem výborný!!! Super! Dostal jsem otázku ohledně antipolitiky a masových politických stran, měl jsem sice občas menší znalostní deficit, ale vše jsem úspěšně zvládl. Mám docela radost.

Věčný svit neposkvrněné mysli

31. ledna 2006 v 13:08 Filmové recenze
Věčný svit neposkvrněné mysli
Když Beethoven dopsal svoji devátou symfonii musel vědět, že se jedná o geniální dílo. Když Da Vinci dočmáral Mona Lisu, tak mu muselo být jasné, že stvořil něco, co jej přežije. Podobný pocit (až na výjimku v tom, že já sám nic nestvořil) jsem měl po shlédnutí snímku Věčný svit neposkvrněné mysli. Je to v podstatě příběh o lásce, ale rozhodně neočekávejte něco ve stylu Rosamundy Pilchnerové, to byste byli velmi zklamáni, asi jako medik, který by se chtěl na filmu Pátek třináctého přiučit něco z anatomie..J. Mladý muž (no, hraje jej Jim Carry, ten už moc mladý není) potká mladou ženu (Cate Winslet) a jak to tak bývá najdou v sobě oboustranné zalíbení. To ale netrvá věčně a po čase se dostaví - pochopitelná - krize. Různí lidé řeší takovéto krize různě (vražda, rozchod, sebevražda), slečna z filmu - jmenuje se Clementine - to vyřeší po svém. Nechá si operativně vymazat vzpomínky na svého - teď už ne moc milovaného - přítele. Ten se to dozví a rozhodne se udělat to samé… To je ale jen začátek celého příběhu, který vám tu ale rozhodně vyprávět nehodlám (ne z důvodu, že bych to nezvládl nebo z toho, že nevím jak děj pokračuje dále, ale … to se u takových filmů prostě nedělá). Snímek je natočen bravurnou filmařskou rukou, někdy sice zažíváte při rychlém sledu a prolínání scén jistý zmatek, na ten si však poměrně brzy zvyknete a nastává … zábava. Většina snímku se odehrává v hercových vzpomínkách, při vymazávání paměti se dostáváme stále hlouběji a hlouběji do jeho nitra, což je pouť velmi zajímavá.Herecké výkony tu jsou fantastické (jak jinak), vlastně vše je tu fantastické J (doufám, že se neopakuji) Nelinearita ve vyprávění příběhu je velmi kouzelná. Těsně před koncem sice začínáte tušit jak to celé dopadne, ale to vůbec nevadí. Film je to opravdu nádherný.
Hodnocení 98%.

Super size me

31. ledna 2006 v 13:08 Filmové recenze
Super size me
Jedná se o velmi zajímavý dokument, ve kterém vystupuje jistý Morgan, což je zapřísáhlý vegan. Jednoho dne se Morgan rozhodne, že začne s velmi zvláštní dietou, uspořádá na sobě pokus, bude jíst po 30 dní jen jídla od McDonald´s, a to 3x denně. Hrůza, co? Schválně to někdy zkuste. Tak tedy, chlápek Morgan nám za tu dobu pěkně ztloustne (asi 14 kg!!!), dostane se do depresí a stane se na jídle - čtěte pozorně - závislým! Ano, sám popisuje stavy, kdy je mu zle, když nemá svého "Meka". Dosti děsivé, což děcka? Já jsem shodou okolností dnes u McDonalda byl (jen abych to vše ověřil) a povím vám, že po této zkušenosti své již tak řídké návštěvy fast foodu ještě více omezím. U nás ale není situace tak kritická jako třeba v USA (asi nejtlustší země na světě), kde mají vážné problémy s obezitou už i malá děcka. Čímpak to asi bude? Třeba tím, že doma moc nejedí a své stravování si odbývají v různých fast foodech, jako třeba Wendy´s (ať pořád netneme do pana Donalda). Navíc jen v jednom státě USA (už nevím ve kterém) je povinná tělesná výchova na základním škole. Proč se tedy divíme? Časem se ale něco takového může stát i u nás. Neříkám, zakažte McDonald, to ne, ale musíme si uvědomit, že to co jíme, je pro naše zdraví velmi důležité. Hlavní součást naší stravy by neměly být pokrmy pana Donalda, ale něco kvalitnějšího (ač třeba i méně lahodnějšího). Neberte to jako morální apel, ale jako nabídku podívat se na dokument Super size me a udělat si o všem vlastní názor.
V průběhu snímku budete s Morganem žít den po dni jeho "dietou", poslouchat rady lékařů (vy se zabijíte, pane Morgane!), dívky z posilovny a …dojde nakonec i na zvracení… Po uvedení tohoto filmu stáhl McDonald svoji velikou porci Super size. Že by náhoda? Nechce se mi věřit….
Hodnocení: Hodnotit dokumenty je těžké, takže…. co třeba 70%?

Max Payne

31. ledna 2006 v 13:07 Počítačové hrátky
Max Payne
Jmenuji se Max Payne, hraji ve hře Max Payne postavu Maxe Payna a přišel jsem vás zabít!
To je zhruba stručná charakteristika hlavního hrdiny této slavné hry od finské softwarové společnosti Remedy. Hra se vyvíjela po mnoho a mnoho let (chvíli to i vypadalo, že nikdy nespatří kompletně světlo světa), nakonec však vyšla a byla to opravdu bomba. Akčních počítačových her je fůra, některé kvalitnější, jiné již méně, ale málokdy se mezi nimi objeví něco, co je nějakým způsobem originální (ok, Half-Life). Max Payne originální je (tedy, to, co mi rotuje v cd-romce se sice moc originálně netváří, ale asi chápete, že teď hovořím o podstatě hry a ne o autorských právechJ). Hra obsahuje zajímavý příběh policisty Maxe, který je vyprávěn pomocí komiksových okének s bublinkami (na internetu je dobrá čeština, doporučuji stáhnout!), Max Payne, je totiž původně postavička, která světlo světa spatřila již dříve na komiksovém papíru. Nebojte se, nebudete se cítit jako v typických "marveláckých komiksem o superhrdinech. Max je prostě člověk, který má svůj cíl - pomstít jeho mrtvou rodinu. O nic jiného - spása světa - mu ani nejde. To je cekem sympatické, že? Dalším výborným nápadem autorů je tzv. "matrixovské" zpomalení hry. Maxe můžete kdykoli přepnout do tohoto "bojovémo" modu a provádět velmi zajímavé kulišárny, různé skoky doplňované střelbou z ingramu,… Inspirace filmem Matrix je zde silně znát, ale rozhodně to není na škodu hry. Ve hře se mi velice líbil i způsob podání celého příběhu. Ten je zpracován tak, že Max si na vše vlastně vzpomíná. Asi nejzajímavější jsou pak různé prology, ve kterých se často vracíte na depresivní místa z Maxových vzpomínek a oprašujete takové zašlé kouty jeho mysli. Max se neustále musí vracet ke dni, kdy byla zabita jeho žena. Tato scéna (jedná se o úvodní scénu hry) má v sobě (podobně jako celá hra) jedinečnou atmosféru, ještě nikdy jsem si při hraní nějaké počítačové hry nepřipadal jako při sledování filmu - u Maxe Payna ano.
Mnoho lidí hře vytýká, že je krátká. Ano, je kratší než většina her tohoto druhu, ale podle mého názoru to není moc na škodu. Dá se sice při tuhém boji dohrát za 2-3 odpoledne, ale aspoň vás při hraní udrží stoprocentně napnuté a plné očekávání "co že se to vynoří za rohem?". Kdyby byla hra delší, tak by se tento moment z ní možná i vytratil. Možná ne, to záleží také na vašem vkusu. Já spíše preferuji hry klidně kratší, než něco rozlehlého na mnoho hodin, co již pak dohrajete jen kvůli tomu, aby to bylo dohráno.
Max Payne je úžasná hra pro všechny milovníky akčních žánru a je jistě i dost dobrou volbou pro ty ostatní (a těch asi moc nebude, co?)
Hodnocení: 88% (ehm, tohle číslo nosil na dresu hokejista Eric Lindros… divná asociace, co?)

Hooligans

31. ledna 2006 v 13:06 Filmové recenze
Hooligans
Mám rád fotbal a navíc mám rád filmy. Obě tyto úžasné substance jsou obsaženy ve snímku Hoolignas z roku 2005. Tak tedy, mladému americkému vysokoškolákovi Mattovi Bucknerovi (E. Wood) naleznou na pokoji nějaké ty omamné úžasnosti a je - chudák - vyloučen ze školy. To celkem naštve, je to však horší o to více, že omamné úžasnosti nebyly jeho, ale spolubydlícího, který celou vinu hodil na nebohého "kamaráda". Matt tedy celý naštvaný odjíždí do Londýna, kde bydlí se svým manželem jeho sestra. Tam však také potká Peta, což je bratr manžela jeho sestry (začíná se to zamotávat, což?) a také vůdce hooligans fotbalového klubu West Ham United (United!!!!!). Matt se podívá na krásný zápas, popije s chlapíky pivko, účastní se několika bitek s jinými hooligans…no prostě stane se jedním z nich. Dále už není třeba prozrazovat děj, jako stručné nastínění to jistě postačí. Film Hooligans nás zavede na místa, kde se slušná mluva moc netrpí a většina vět začíná a končí slovíčkem "fuck", v lepším případě "shit". Nejedná se však o nějaké odsouzení fotbalových klanů hooligans jako takových. Jistě, film nás upozorňuje na nebezpečnost násilí, které se v tak velkých skupinách nedá moc kontrolovat, ale je tu také zdůrazněn pocit kamarádství a soudržnosti (vůči druhým i vůči klubu), který postavy zažívají. Vše má svá pravidla, klany tam mají své vůdce a i bitky mají určitá pravidla (např. nikdy neutíkat ani před přesilou), někdy se však i pravidla poruší a pak…následuje něco špatného. Jak již jsem napsal, mám rád fotbal a pro tým svého srdce (Slavia) bych toho udělal opravdu hodně, ale asi ne tolik jako hrdinové tohoto filmu (rozhodně bych se nepokoušel zlikvidovat fandy ostatních týmů). Pro hooligans už fotbal přestává být zábavou a mění se na styl života, který vám společnost rozděluje na ty "dobré" a na ty "špatné". V konečném důsledku měl pobyt mezi hooligans na Matta dobrý vliv v tom, že se přestal bát ostatních lidí a naučil se vážit si sám sebe, zároveň jej to i naučilo znát hranice kam až může zajít (až uvidíte film, tak to jistě pochopíte).
Film Hooligans není glorifikací ani odmítáním tohoto hnutí. Pro členy těchto klanů je jejich hnutí vším, bez něj by asi ztratili smysl žití….nebo možná nalezli nějaký lepší, ale to už zacházím opravdu trochu daleko. Hooligans je snímek, který mě velmi bavil. Nemá sice nějaké zásadní dějové zvraty, ale přesto mě dokázal připoutat do křesla. Mohu jen doporučit každému, kdo má k fotbalu aspoň trochu kladný vztah a má také rád filmy.
Hodnocení: 90%

Crash

31. ledna 2006 v 13:06
Crash
Rasismus a xenofobie jsou odporné věci. Právě o těchto dvou fenoménech je snímek Crash (česky se to dá přeložit asi jako Srážka, kdoví pod jakým zrůdným názvem film uvedla naše distribuce?). Hrdinové filmu jsou lidé různých ras a národností, které spojuje to, že žijí v USA a mají se svojí odlišností jisté problémy. Jedná se vlastně o mozaiku různých lidských osudů, přičemž některé z nich se poté i zajímavě protnou a v závěru snímku vyplavou na povrch dosti překvapivé pointy.
Jistá měkká forma rasismu patří asi k běžnému životu. Lidé vědí, že sice jsme si všichni rovni a ničím důležitým se od sebe asi ani nelišíme, ale přesto "těm druhým" nevěří, mají předsudky a hlavně….bojí se jich. Americká majoritní společnost, jak je popisováno v tomto snímku, je společností žijící ve strachu a v předsudcích, které se sice snaží skrývat, ale to nic nemění na jejich existenci. Není to ale jen majoritní společnost, která se dopouští rasismu. Ve filmu je dvojice "černých", z nichž obzvláště jeden má dosti zvláštní názory vůči "bílým" lidem. Jsou to v podstatě zloději, kteří ale okrádají jen "bílé". Zajímavé, že?
Film se odehrává někdy v zimě v Los Angeles. Kdybych jej měl k něčemu přirovnat, tak by se asi nejlépe nabízela Magnolia, jen s tím rozdílem, že Magnolia je film o velmi nepravděpodobných náhodách a Crash pak o xenofobii. Nedá se však říci, že by se snímek pokoušel nastavit nějaké kritické zrcadlo současné americké společnosti, to ne (takový dojem jsem z toho neměl). Spíše se nám pokouší ukázat lidskou individualitu a to, že žádný člověk není zcela špatný, pokud pozorujeme jeho jednání v širším kontextu a známe jeho motivy a zkušenosti. Velmi hezky je to ukázáno na příkladu jednoho blízkovýchodního přistěhovalce, který se chce za svůj zničený obchod pomstít smrtí člověku, jenž mu opravoval zámek u vstupních dveří. Vezme zbraň a chystá se jej zabít, v tom ale…. Ne, dál už to prozrazovat nebudu. To by byl hřích J. Film je to velmi zajímavý a také kvalitní. Magnolia se mi líbila o trošičku více, ale Crash mohu také doporučit. Délka snímku je 112 minut a věřte mi, že se u nich nudit (doufám) nebudete.
Hodnocení: 92%.

Blow

31. ledna 2006 v 13:05 Filmové recenze
Blow
Snímek Blow (můžeme to i přeložit jako kokain, he he, znáte skladbu Blow by blow od Moloko?) je natočen podle skutečné události. Odehrává se od konce šedesátých let do - zhruba - poloviny let osmdesátých. Hlavním hrdinou je osoba jménem George Jung (hraje ho J. Depp), který se v prosluněné Kalifornii pokouší vydělat nějaké penízky společně se svými přáteli. Jak na to? Zkusíme prodávat drogy, pro začátek třeba trávu a poté…kdo ví? George Jung skončil jako boháč, veliký boháč, podařilo se mu doslova vnutit kokain americké společnosti. Jak sám říká, pokud jste na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let měli v USA kokain, tak byl pravděpodobně od nás. Taková velká hra sebou ale nese i jistá rizika, třeba drogové mafie….a také pochopitelně policie. Na toto vše George narazí (a někdy docela tvrdě). Velmi hezky je ve filmu vykreslen jeho vztah s dcerkou, až mi jej - chudáka jednoho kokainového - bylo v závěru filmu i líto. Konec filmu je opravdu hezký, ale to neplatí o celém snímku. Ten je poměrně dlouhý a místy velmi nezáživný. Vše stojí na výborném J. Deppovi, ale příběh jako takový není nijak úchvatný. Přesto se na film dívat dá, na návštěvu kina (pokud to vůbec někde dávají, docela by mě zajímalo pod jakým názvem to šlo do naší distribuce, pokud to někdo víte, tak mi to zanechte v komentářích ke článku) bych to ale zase neviděl. Je to snímek o hledání štěstí a úspěchu a o zjištění, že tyto dvě věci spolu nemusí nutně souviset…
Pokud rádi fandíte tzv. "zlým hochům", kteří ale ve skutečnosti zase až tak zlí nejsou, tak je toto přesně film pro vás.
Hodnocení: 61%

Blížící se zkouška

30. ledna 2006 v 10:53 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Tak, zítra krátce pro jedenácté hodině dělám zkoušku z Úvodu do politologie. Doufám, že mi všichni budete držet palce (ač to samo by mi asi nepomohlo) a vše úspěšně zvládnu. Tak hlavu vzhuru a ..vlastně dolů, zaměřit pozornost ke knihám a sešitům a ... hlavně nehrát počítačové hry ... obzvláště jednu.... Sibiř.... to je strašné, proč já si jen ten (p)Level s tou plnou verzí hry kupoval? Ach, já nešťastný a ubohý....

Vymítač ďábla

25. ledna 2006 v 18:50 Filmové recenze
Vymítač ďábla
Klasika. Co jinak říci, každý fanoušek hororových snímku musí tento film velice dobře znát. Mně samotnému poměrně dlouho unikal (až jsem si říkal, že v tom musí být nějaký vyšší záměr J), načež mi doputoval na můj krásný 16 gigabajtový harddisk ve formě prostinkého souboru s magickou koncovkou .avi. Tak tedy, hrdinkou filmu je mladičká slečinka (cca 12 let), která je roztomiloučká, má miloučkou tvářičku, hezky se usmívá, prostě radost pohledět. Má jen jednu takovou mušku (pravda, muška je trochu větší, s mucholapkou by vám asi urvala i celý lustr), je totiž posedlá ďáblem. Co s tím? Doktoři nezabírají, psychiatři také nic nezmůžou.. Zbývá obrátit se na moc duchovní, v tomto případě reprezentovanou katolickou církví (což je celkem zvláštní, v USA převládají protestanté). Ta nám ze slečinky jistě démona vyžene! Jistě, asi tušíte, jak tento film skončí, démon je vyhnán a slečinka zachráněna, což znamená, že namísto ošklivé, páchnoucí, zjizvené hrůzy, která se nám uhnízdila v pokoji miloučké slečinky tu máme opět roztomiloučkou, tvářičku, která se hezky usmívá a je na ní radost pohledět.
Jo, to byly časy, kdy se v USA dělaly horory, na které se dalo koukat (dnes to jsou jen ubohosti třetího řádu a japonské remaky). Vymítač ďábla patří mezi filmy, na které se koukat dá - i po těch letech, jež nás dělí od jeho vzniku. Není to sice snímek, u kterého se budete ještě rok tetelit strachy když uslyšíte nějaký neidentifikovatelný zvuk (třeba souseda na vaší zahradě), ale hrůzu vám jistě nažene. Navíc vás neustále drží v napětí a já jsem se silně přistihl u toho, že knězům ve filmu držím palce a prožívám s nimi každý "amen", kterým vyhánějí odporného démona z těla slečinky s roztomiloučky miloučkou tvářičkou, která se hezky usmívá, prostě radost pohledět.
Těm, kdo tento horor neviděli (a nemají k podobnému žánru velké výhrady) jej mohu jen doporučit…. a myslím to upřímněJ.
Hodnocení: 90%.

KING KONG

25. ledna 2006 v 18:49 Filmové recenze
King Kong
Víte, filmy mají velkou moc. Dokážou nás jako stádo nahnat do nejbližšího biografu (pro ty mladé, biograf = kino, cinema) a my jen slintajíc s otevřenou pusou hltáme dávku obrázků, které se objevují na plátně. Však to znáte, často jdete na film, kterého byste se za jiných okolností nedotkli ani manželkou (či manželem - pozn. pro feministky) a pak se jen divíte. Přesto ale v kině vydržíte a hlavně - zaplatíte za vstupenku. Má takovou moc i internet, třeba tento blog? Zkusíme to. Zapamatujte si toto slovo - Ravagavagava. Až toto slovo znovu uslyšíte, tak jděte za nejbližším policistou a řekněte mu, že jste Ježíš Kristus a přišli jste spasit svět. Až řeknu tři, tak na předchozí věty zapomenete. Raz…. dva … dva a půl ……. TŘI!
Film King Kong asi nemusím nijak představovat. Jistě jste viděli jeho předchozí zpracování (mám zato, že jsou celkem dvě a viděl jsem asi obě). Na tajemný ostrov (Lebek) se vydává banda civilizací zhýralých filmařů, aby tam natočili nějaký dosud nevídaný film (což se jim částečně i povede). Ve svém týmu mají mladou krásnou herečku Ann (moje oblíbená Naomi Watts) a také skvělého scénáristu Jacka Driscolla (Adrian Brody), mezi kterými to pochopitelně jaksi zajiskří (aby si i romanticky založený divák přišel na své). Ostrov sám je ale obývám jakýmisi divochy, kteří ale místo lidí spíše připomínají zombies. Divoši slouží svému bohu, což je právě filmová hvězda číslo jedna, samotný King Kong. Tomu právě obětují mladou Ann. Co se ale nestane? Stane se to, že opičí star se do nebohé Ann zamiluje (uznejte, je to jaksi nerovný vztah) a zcela tedy podlehne jejímu kouzlu. Filmaři opičku hezky uspí (nikoli zaříkávadlem spi opičko spi, ale chloroformem, který je pochopitelně účinnější) a převezou do USA, kde ji ukazují, jako velký tahák na diváky. Opička se ale rozzuří a ve své zuřivosti počne demolovat již tak odporný New York (či co to má být) v marné snaze nalézt svoji milou. Tu najde a také si s ní užije mnoho legrace (třeba klouzání se po zamrzlém jezeře, je opravdu zajímavé), když tu se objeví jakýsi podivní vojáčci s touhou opičku zabít, což se jim nakonec povede. Ach, jedno oko nezůstane suché. Film je plný prázdných frází, ze kterých se racionálně uvažujícímu člověku chce zvracet. Některé filmové efekty jsou ale velmi kvalitně provedeny, sráží je však dolů jejich až příliš fantaskní vyznění (např. různé pády, chycení se za lano, to se ovšem třepí, další pád a …. nakonec nás zachrání rychlá ruka velké opičky, aby se chvíli nato vynořilo několik prehistorických ještěrů a boj o život mohl začíti znovu, … nuda). Mně osobně se velmi líbila scéna, kdy hrdinové prchají před ještě rychleji prchajícími obřími dinosaury, kteří navíc prchají před velmi rychle běžícími otravnými masožravci úzkou kamennou soutěskou, upozorňuji, že velmi, velmi úzkou. Asi si představíte, co se tam tak může odehrávat. Takovýchto scén je ale ve filmu až příliš velké množství, takže po čase už ani nepřekvapí, ale spíše nudí. Když k tomu připočtete různá klišé a někdy dost otravné dialogy, tak…. celkově to sice není žádný propadák nebo vyložená hrůza, ale není to také nic převratného, což se asi ani od podobné látky čekat nedá.
Hodnocení: 58%
P.S. Ravagavagava J

Computer my best friend

25. ledna 2006 v 18:48 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Computer, my best Friend?
Ach jo, tento článek asi nebude moc příjemný pro žádného z vás. Mám stále větší a větší pocit, že nás ty naše zářící mašinky stále více a více omezují. Dříve jsem trávil dost času s přáteli, v přírodě, prostě jakkoli jinak než dnes. Často sedím u mého CELERONU a tiše s ním přes četná ústa kláves komunikuji. Je to snadné, počítač vám neodmlouvá, nemá "blbou náladu" (nepočítáme-li záludná specifika systému WINDOWS), je prostě fajn. Je to tak správně? Možná… je to přeci má svobodná vůle sedět večer co večer s panem CELERONEM.
Povím vám ale svůj názor. Svobodná vůle je někdy pěkně na ho*no! Dítěti nemůžete dát svobodnou vůli ve výběru potravin k obědu, jedlo by jen čokoládu a karamel. Podívejte se třeba na současnou hudbu. Mnoho lidí říká, že ten odpad, co se hraje ve většině rádií je jen vyjádřením svobodné vůle lidu. Má ale lid skutečně svobodnou vůli, když je mu tento odpad neustále podsouván? Jsou nám podsouvány počítače? Ne…. ,vybrali jsme si je sami. Je to naše záchrana, způsob komunikace i zdroj informací. Je to však také možný zdroj atomizace společnosti. S rozvojem virtuální reality to možná bude ještě horší, i když, o VR se již dlouho, předlouho mluví a zatím nic moc. Bojím se toho, že nám technologie jednou nahradí (sice asi ne zcela, ale jistě to bude zdárný substitut) naše city, to je vše. Nejsem nějaký odpůrce počítačů (to by asi s blogem nešlo dohromady, co?), jen vás chci trochu přimět k malému zamyšlení. Nic není tak důležité, aby se to nedalo posunout na jindy. Užívejme si krásy života, dlouho tu být nemusíme a smrt, ta je přeci věčná

Slabomyslná úvaha o politice

19. ledna 2006 v 14:27 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Politika
Často se setkávám s názorem, že politika je svinstvo, že "ti nahoře" jsou vlastně jen taková ošklivá, parazitující prasata, bez kterých by se národ zcela jistě obešel. Popravdě řečeno mě takovéto řeči skoro vždy trochu rozčílí. Jistě, politika asi svinstvo je, ale kdo by od toho čekal něco jiného (mám teď na mysli politiku v tom užším slova smyslu)? Snad jen bezbřehý idealista, který věří na elementy dobra a zla a na to, že dobro by mělo vítězit. Nic takového jako dobro a zlo ale neexistuje, myslím tedy v čisté podobě. Na každém "dobrém" člověku je i něco zlého a naopak. S tím se prostě musíme smířit. V politice nejde o žádné krásné, morální věci (nejedná se o poezii, tam jest dovoleno všeJ), jde tu - zjednodušeně řečeno - o boj o moc. O soupeření protichůdných tezí, tendencí,… Že politiku dělají nemorální lidé? Jistě, ale kdo jiný by to mohl dělat zodpovědně? Ryze idealisticky zaměřený člověk by byl opravdu špatným politikem. I dobré úmysly se mohou projevovat jako zaslepenost. Slavný kardinál Richelieu uzavřel během jedné války (nemohu si teď vzpomenout na její jméno, jen vím, že trvala třicet letJ) spojenectví s protestantskými státy. Považte! To je jako by dnes uzavřel Bush mír s Bin Ládinem, ale Richelieu byl dobrý politik, zachránil svoji zemi a odložil sjednocení velkého soupeře - Německa o dalších 200 let. Richelieu byl dobrý politik pro svůj národ, morální stránku věci musíme nechat stranou.
Máte někdo jiný názor? Zanechte komentář

Team America

19. ledna 2006 v 14:27 Filmové recenze
Team America
Měl bych asi říci, že seriál South Park mě moc nezaujal. Team America je už ale o něco jiný, to, co mě na SP nejvíce iritovalo byla opravdu veliká vulgárnost, Team America je sice také vulgární, ale podle mého názoru to není zase až tak strašné (má duše se u toho ještě dokáže bavit). Celý film je vlastně kýčovitou parodií na ještě kýčovitější akční filmy. Hlavní postavy doslova naplňují označení "typický Američan", zachraňují svět - i proti jeho vůli - přičemž kolikráte napáchají daleko více škod než by se stalo bez jejich zásahu. Hlavním záporňákem snímku je korejský vůdce Kim Čong Il, kterého tvůrci nemilosrdně karikují (zajímalo by mě jeho stanovisko na snímek, říká se, že sám velký Kim patří mezi filmové fandy). Kim chce získat nadvládu nad světem a k tomu mu mají dopomoci celebrity z Hollywoodu - Samuel L. Jackson, Helen Hunt, Alex Baldwin,… Svět musí spasit Team America. To, co z filmu dělá absolutně skvělou záležitost není ani děj, hudba, …., ale LOUTKY! Ano, všechny postavičky ze snímku jsou loutky (občas jsou dokonce vidět jejich vodící provázky). Není to ale rozhodně na škodu. Mezi nejvíce vtipné scénky patří ty tzv. bojové, kdy se do sebe znepřátelené loutky zaklesnou a bojují ve stylu a la Matrix. U takovýchto záběru jsem se musel opravdu velice smát, komičtější souboje jsem ještě neviděl. To, že ve filmu všechny role ztvárňují loutky ale rozhodně není na divákovu újmu. Prostředí snímku je nádherně, pečlivě a do nejmenších detailů ručně propracováno. Prostě paráda! Já sám jsem si všech drobností ani nevšiml, ale pokud si film pustíte vícekrát a trochu zapátráte, tak si jistě nějaké té "vychytávky" tvůrců všimnete (např. granáty v lustrech v paláci Kim Čong Ila).
Team America se také pokouší o parodii na různé slavné snímky, je tu něco z Matrixu i z Hvězdných válek (tato scéna je obzvláště povedená). Celkově musím říci, že film se mi líbil. Není to záležitost, která vám změní pohled na věc, ale záležitost, která vás (pokud nemáte puritánský smysl pro humor) patrně docela dost pobaví.
P.S. A víte o tom, že Michael Moor je vlastně terorista? J
P.P:S. Ve filmu padá velké množství různých nadávek, snažím se si je zapamatovat a až mě někdo naštve, tak je jistě použiji. Další řádek je doslovnou citací z filmu (urvu Ti koule anarvu Ti je do prdele, až budeš srát, tak si je posereš)
Hodnocení: 90%.

CID

19. ledna 2006 v 14:26 Filmové recenze
Cid
Jste mladý, krásný, svalnatý muž (Charlton "planeta opic" Heston) a spěcháte za svoji vyvolenou slečnou (Sophia "stále vypadám hezky" Loren), neb si ji máte brát za ženu. Cosi se však pokazilo, hlavní hrdina Rodrigo (ten krásný, mladý a svalnatý) se připletl do šarvátky s Maury, některé z nich zajal a poté i propustil, což nelibně nesli všichni ostatní. Rodrigo je tedy předvolán před krále, který jej má soudit. Co se ale nestane? Stane se to, že otec Rodriga a otec jeho vyvolené se "trochu" pohádají a Rodrigo chce svého otce pomstít. Trochu to pravda přežene a svého nastávajícího tchána lehce zabije, což pochopitelně vyvolá negativní reakci v očích jeho snoubenky, která si jej už vzíti nechce, ale zato jej chce zabít. Prostě taková italská domácnostJ. Samozřejmě, dívka jeho snů jej stále miluje a po mnohých peripetiích se k sobě zase vrátí, moc společného času si ale neužijí. Rodrigo (též známý jako El Cid) má totiž moc a moc práce s odrážením nájezdů arabských kmenů..
Dále už asi děj nemusím rozvádět, většina z vás film asi bude stejně znát. Já jsem jej viděl již několikrát. Snad poprvé to bylo ještě hluboko v minulosti na základní škole v Hostomicích, kde jsme si jej pouštěli místo hodiny dějepravy…. ach, trocha nostalgie…
Snímek byl natočen v roce 1961, je barevný a širokoúhlý. Existuje prý i verze, jež není širokoúhlá, ale tu byl nedoporučoval, herci tam vypadají jako po mentální anorexii… Ti z vás, kteří nemají rádi dlouhé filmy asi budou v tomto případě zklamáni, snímek trvá 172 minut (což je dost). Šlo by to samozřejmě trochu prostříhat, ale … mně to nijak nevadí. Film vyniká svoji nádhernou výpravou, se kterou se může měřit jen máloco (možná Kleopatra). Úžasné jsou kostýmy, obzvláště vojenské brnění nebo bitevní věže, které se objeví v závěru filmu. Snímek má pochopitelně i nějaké nedostatky (takové mušky, které svojí přítomností kazí chuť), je to například docela velké množství naivních dialogů typu: miluji Tě, ale musím zemřít za svoji zemi…, jak dojemné, i když je možná fakt, že v roce 1060 tak někteří lidé skutečně mysleli…., těžko říci, to už se asi nedozvíme. Co mi na filmu ještě také vadilo byl český dabing. Já sám vždy raději preferuji otitulkovanou verzi. Náš dabing totiž nabývá síly na kvantitě, ale ubývá na kvalitě. Měl jsem pocit, že hlasy dabéru k postavám ve filmu vůbec nesedí. Snímek je to starší (a z obrazu je to i trochu znát), ale dabing zní krásně, nově, a to mi moc dohromady nesedělo, takže všem bych raději asi doporučil originální zvuk + titulky.
Víte, já mám tento film docela rád. Líbí se mi a když překousnu některé naivně kýčovité dialogy (ty má na starosti hlavně Sophia Loren, nevím proč to vždy odnesou ženy), tak jej mohu dát do kolonky nejlepších filmů s historickou tématikou vůbec.
Hodnocení: 80%.

ANKETA

19. ledna 2006 v 14:26
Prosím o vyplnění této anketky. Výsledky jsou tajné a velmi důležité a prospěšné pro hladovějící děti v Africe.

Teroristovo vyznání

19. ledna 2006 v 14:25 Temný kout poezie
Teroristovo vyznání
Včera mě něco napadlo,
bylo to Americké letadlo.
dělalo
Bu
Bu
Bu
Bush
Ale kuš…

Nákup

17. ledna 2006 v 15:53
Přišly mi konečně penízky od školy (říkají tomu ubytovací stipendium), což mě dosti potěšilo. Celkově se jedná asi o 1800 kč, což se vždy hodí (neznám nikoho, kdo by peníze nepotřeboval). Vyrazil jsem tedy do našeho hlavního města (pro neinformované se jmenuje Praha) s chuti poriditi si nejaky darecek. Co takhle nejaky film? Ano! Prolezl jsem Bontonland na Andelu, Datart, ale nic moc me nezaujalo (navíc ty ceny jsou někdy neúnosné), tak jsem (celý zmrzlý, venku je vážně zima - viz má nádherná báseň:-)) zalezl do Levných Knih (vážně jim nedělám reklamu), kde jsem si po zralé úvaze (vzhledem k mému mladému věku 23 let) pořídil DVD Cid (asi to znáte, klasika s Ch. "planetou opic" Hestonem a Sophii Loren. Už jsem to kdysi viděl, ale tomu již dávno. No, docela se těším. Za chvíli hupsnu do vláčku, který mě přes menší peripetie zaveze zpět z rušně hektického velkoměsta do mého maloměsta. Už se těším.

Zima

17. ledna 2006 v 15:21 Temný kout poezie
Všude je zima,
mrzne mi i slina,
čípak je to vina?

Vzpomínky na budoucnost

17. ledna 2006 v 15:10 Recenze knih
Vzpomínky na budoucnost - Erich von DÄNIKEN
Orbis 1971 v překladu (jak jinak) L. Součka
Knihu tohoto známého člověka jistě nemusí nijak obšírně představovat. Je to poměrně čtivá práce, dostupná (dosti často vychází i dnes) a srozumitelná i pro laickou veřejnost (z toho také vyplývá její popularita). Kniha byla napsána již v šedesátých letech a ve své době vzbudila (koneckonců podobně jako dnes) značný rozruch. Pan DÄNIKEN nám tu představuje svoji hypotézu o rané lidské minulosti. Podle něj naši planetu kdysi navštívila velmi vyspělá nepozemská civilizace, která nám předala jisté mravní i technické poznatky a uspíšila i směrovala vývoj naší společnosti. Jisté vzpomínky na tyto události se nám pak zachovaly ve formě starých legend, náboženství atd…. Krom těchto duchovních věcí však máme i památky hmotné, mezi něž patří např. pyramidy či Stonehenge nebo třeba i veliké obrazce na náhorních plošinách v Jižní Americe. Hypotéza této knihy je však jen hypotézou, nejsou žádné objektivní důkazy, které by přítomnost mimozemšťanů na naší planetě dokázaly, jsou tu však patrná určitá "znepokojení". Jak je třeba možné, že antické civilizace (Sumerové, Egypťané) měly takové velké znalosti? Dokázali staří Inkové či Mayové létat? Pokud ne, jak pak byli schopni utvářet takové veliké obrazce, které je možno celé spatřit jen z výšky několika set metrů? Co znamenají podivná proroctví o bozích přišlých z nebes za strašlivého rámusu a víření písku (přistání kosmické lodi?). Co nám to spadlo z nebe na Sibiři v Tunguzce? Jaký význam mají starověké malby podivných bytostí, jež nám - bohužel - připomínají kosmonauty? Otázky, otázky. Na některé se však dokázalo odpovědět a nebyly to odpovědi nikterak šílené, mám tím na mysli sochy na Velikonočním ostrově a teorii, se kterou přišel inženýr z Plzně Pavel Pavel. Možná, že i ostatní záhady půjdou nějak "logicky" vysvětlit, možná ne… to ukáže čas. Domnívám se však, že přínos této knihy spočívá v tom, že donutí člověka pochybovat o mnohokráte opakovaných "pravdách" a přiměje jej tak ke kritickému myšlení.
Hodnocení: Takováto kniha není beletrií, proto se hodnotí velmi těžko, ale když už … tak 85%.

Venkov

17. ledna 2006 v 15:09 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Venkov
Zkusil jste si někdo žít na venkově? To je docela hrůza, co? Teď nemám na mysli to, když je venku zrovna hezky a vy jste celí natěšení na krásnou procházku přírodou. Mám na mysli např. zimu (jako je třeba právě teď), třeskuté mrazy, jež vám stěží dovolí vystrčit ven váš ubohý nos. V takové momenty se člověk uchyluje do míst tzv. společenské kultury. Na venkově však takováto místa najdete jen těžko, jejich funkci pak suplují "restaurační zařízení", což je jen lepší název pro hospody. V těchto hospodách pak jedinec utápí svůj žal, zapijí radost,…. Je to asi jediné místo, kde může potkat druhé lidi (vyjma vlastní rodiny). Jistě, je tu možnost návštěv, ovšem mnoho lidí má možná až příliš vybudované soukromí svého obydlí (například já) a není moc rádo, když se jim někdo promenáduje po jejich bytě. Co pak s celým dnem, kdy nám nezbývá žádná povinnost? Proč je tolik alkoholiku? Možná jsme si život ulehčili natolik, že nám už toho co se má udělat moc nezbývá a tímto tedy utápíme náš život v hloupostech, jako je třeba alkohol.