ACTA

Pátek v 19:22 |  Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Česká republika ratifikovala smlouvlu ACTA (podobně jako mnoho jiných zemí). Tato smlouva pochopitelně vyvolala velké vlny odporu mezi širokou "internetovou veřejností", není se čemu divit, zcela zásadně totiž mění dosavadní status quo.....nebo ne?
Porušování "práv duševního vlastnictví" je asi nezpochybnitelné, nicméně tuto věc je podle mého názoru nutné vnímat v širší souvislosti, v současném informačním věku je možná potřeba tato práva do jisté misté míry reformovat. Nechci se rozhodně zastávat krádeží, nicméně je třeba si také uvědomit, že v digitální době je v podstatě nemožné uplatňovat principy, které zde fungovaly (a fungovaly vůbec?) před dvaceti lety. Otázkou samozřejmě také je, kolik procent ze samotné tržby na hudebních cd, filmových dvd a blue-ray, apod. skutečně jde na konto jejich tvůrcům a kolik zůstává v rukou vydavatelských společností. V době, kdy internet je rozšířen všude (v západní civilizaci) dostatečně je jasná alternativa nabízet svá alba přímo na internetu a vyřadit tak vydavatelské společnosti ze hry. Něco podobného funguje už několik let (viz http://goodnetlabels.blogspot.com/), výjimkou rovněž nejsou ani hudební skupiny, které svoji tvorbu dají na internet volně ke stažení a do kamených obchodů pak nasadí cd s nějakým bonusem, které hard-core fanoušky přiláká. Výdělek takovým skupinám zajišťují zejména koncerty (Radiohead). Něco podobného může fungovat i na poli filmů (jen koncert je pochopitelně nahrazen promítáním v biografu), horší je to pochopitelně s počítačovými softwary, ale i tam jistě lze najít nějaké vzájemně uspokojující řešení.
Smlouvu ACTA považují v podstatě za dost špatný počin, je v rozporu s mnoha důležitými listinami (Listina základních práv EU) a navíc jej osobně považuji za dost prázdné, politické body sbírající ,gesto. Je sice pravda, že z megauploadu si toho už moc nestáhnete - a patrně se tento proces nezastaví jen tam, nicméně zcela zlikvidovat všechny "warez" data na internetu je podle mého - vzhledem k neuchopitelnosti a tvárnosti onoho média - v podstatě nemožné. Smlova ACTA je tak tedy jen snahou prezentovat se před veřejností a chvástat se poražením počítačových pirátů, bojem proti nim, v reálu ale data budou po síťi proudit dál, jen pro jejich dosažení budou uživatelé používat jiné cesty. Vlk se nažere a koza zůstane celá.
Docela paradoxní je i situace ohledně společnosti OSA, která vybírá poplatky z každého média (cd, hdd), což takhle plošně založeno je kritizováno už léta (proč musím z cd, kde mám fotky z dovolené, platit jakési OSE?), ale tou paradoxní věcí je zejména to, že OSE se platí poplatky i ze zakoupení disků, které používá pro uložení dat i takový český internetový gigant jakým bezesporu je uloz.to....
Počet komentářů: 5
 

Nordwand (2008)

Středa v 16:44 |  Filmové recenze
Lézt po horách je super, zažít tam sněhovou bouři už ale moc ne.

Film Nordwand je takřka povinností pro všechny fanoušky horolezeckých filmů už jen kvůli tomu, že podobně laděných - kvalitních - snímků zase tak moc není. Film je ale jistě i vhodný pro jedince, kteří jinak vášni pro vysoké hory a dobrodružství na nich zatím moc nepropadli. Je totiž vážné "nebezpečí", že po shlédnutí tohoto filmu dostanete intenzivní potřebu si o události dohledat nějaké další, podrobnější informace.
Buď jak buď, Nordwand je filmem velmi povedeným, pečlivě dávkuje drama a pro nezasvěceného člověka skýtá nemalá překvapení. Režiséru Stölzelovi se podařilo dát dohromady zajímavou látku s neméně zajímavým, dramatickým přístupem a dobrými herci.
Píše se rok 1936 a Německo by rádo dobylo doposud k horolezcům dost nevstřícný vrcholek Eiger, pokusit se o to má - mimo jiné - i dvojice německých dobroduhů. Shodou okolností se do místa činu dostává i jejich kamarádka z dětství, která pracuje pro jedny významné německé noviny. Jenže není náhodou, že Nordwandu (severní stěně Eigeru) se někdy přezdívá i Mordwand...
Přiznám se, že herce jsem až na výjimku Johanny Wokalek (např. Baader Meinhof Komplex), neznal, takže na mě působili velmi věrohodně. Dobře je tam zachyceno i jazykové pozadí, kde i negermanista pozná rozdíly mezi rakouskou, německou a švýcarskou němčinou. Některé výrazy ("lano", "lavina") se vryjí hluboko do paměti. Film je vůbec celý takový, že jej - podle mého názoru - z hlavy moc lidí jen tak nedostane. Není to totiž jen tak docela snímek o lezení po horách.
Počet komentářů: 8

Dropbox

Pondělí v 10:56 |  Počítačové hrátky
Připadám si trochu jako Eratosthenés, který prý údajně objevil kulatost (i když je to taková elipsa) naší domovské planety.
Pro mnohé je Dropbox už dávno známým termínem a jistě často tuto zajímavou webovou aplikaci využívají.
O co tedy jde? Různá data jsou zrcadlena a synchronizována přes internet, takže odpadá nutnost si všude tahat flash disk s potřebnými dokumenty. Do základu uživatel dostane 2gb, což zprvu jistě stačí (pokud hlavní potřeba využití stránek spočívá ve sdílení textových dokumentů), ale za menší poplatek (nebo pozvání více lidí do služeb Dropboxu) lze kapacitu pochopitelně zvětšit. Mně zatím postačí ony 2gb. Jsem rád, že konečně mohu s klidem na různých místech své flashdisky zapomínat a zároveň nebudu nucen si klíčové dokumenty posílat "sám sobě" na mail. Dobrý - a přitom poměrně jednoduchý - nápad. Pokud je člověk "závislákem" na operačním systému windows, tak i pro něj je k dispozici podobná aplikace Windows Live Mesh.
Adresa je vcelku prostá www.dropbox.com.
Počet komentářů: 5

Lui

18. ledna 2012 v 13:06 |  Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Časopisů u nás vychází prakticky nepřeberné množství, snad každá oblast lidské činnosti má svůj stylový magazín. Osobně nejsem zrovna časopisecky náruživý čtenář, ale svého času jsem dost hltal Kometu, Ikarii, Nemesis, Gól, Ultramix a Dech Draka (pokud jsem jej sehnal), většina výše zmiňovaných periodik už neexistuje, což je ale pro společnost masivního nástupu digitálního věku docela pochopitelné. Jsou ale i časopisy, které jsem držel v ruce prvně teprve nedávno. Příkladem může být takový Lui Mag (nevím, zda se to nepíše náhodou dohromady). Nepatřím mezi cílovou skupinu čtenářů, ale až do nedávna jsem jej na pultech novinových stánků nikdy neviděl. Asi mnozí víte, že Lui je časopis pro gaye. Já jsem jej zaregistroval jen jednou (asi jako skoro každý, kdo se minimálně elementárně zajímá o veřejné dění) v souvislosti s koncem éry Mirka Topolánka. Pan M. k mému neskonalému štěstí však časopis získal v jedné restauraci, kde byl zdarma k rozebrání (neptal jsem se ve které) v naivním dojmu, že si přečte zajímavý rozhovor o cestování s panem Okamurou. Pan Okamura v čísle je, dokonce i mluví o cestování, ale trochu jiným způsobem než si původně pan M. myslel. Rozhodně pro pana M. není určující skutečnost kde všude v zahraničí může navštívit gay-friendly podniky. Rozumějte, pan M. není nějaký homofob, ale chvíli mu trvalo než se zorientoval co to vlastně drží v ruce. Kdyby mi to neřekl, tak bych asi také na první pohled nepoznal, že Lui je magazín primárně pro gaye. Má zajímavou typografii, kvalitní papír, hodně fotografií a relativně málo reklamy. Přiznám se, že některé články mě docela zaujaly a vědomostně obohatily. Teď už vím co to znamená, když gayové mezi sebou hovoří o tom, zda jsou active, passive nebo versatile (schválně, zkuste hádat, je to docela jednoduché). Pohledy na nahá mužské těla v reklamách na různé parfémy mě tedy zrovna nezaujaly, trochu mi to bylo i nepříjemné, ale aspoň jsem se mohl krásně "sociologicky imaginovat" do pozice žen, které se na podobné věci (tedy na polonahé divy, jež pózují pro různé korporace) asi také občas dívají nelibě (feministky z 3. vlny určitě). Žijeme v době, kdy ideálem krásy je štíhlé ženské tělo, na ty muže se nějak trochu zapomíná (zlaté časy antiky...), už jen kvůli tomu má smysl si Lui někdy otevřít.
Počet komentářů: 2

Kam dál