Blábolení tradičních politiků

Čas před sněmovními volbami zpravidla bývá dobou tak trochu vymknutou z kloubů, na scénu přicházejí různé bizarnosti, které oscilují na úsečce od smutného ke směšnému. Jednu pozitivní věc však určitě mají, pokaždé když si myslíte, že už jste vše slyšeli a nic nového vás nemůže překvapit, tak nastane pravý opak.
Mě třeba překvapilo, kolik jen se vynořilo různých nových politických subjektů (které jsou svými programovými prioritami prakticky zaměnitelné) působících občas jako z jiné galaxie. Schválně si zkuste někde pustit rozhovor s představitelem "Řádu národa". Od těchto malých a nezavedených partají se ale určitá míra podivnosti asi i čeká, málokoho to překvapí a ke spoustě lidem se jejich poselství asi ani nedostane. Naštěstí tu ale máme strany velké (nebo třeba "tradiční"), které se o zábavu starají měrou nemenší.

Předseda (lépe by asi sedělo označení majitel) hnutí ANO nedávno přidal na youtube první video ze své nové kampaně. Patrně jste jej viděli (protože podobné blbosti mají tendenci šířit se jako mor ve středověku). Já teda samozřejmě vím, že podobné zkratkovité zprávy a signály směrem k voličům asi nemá cenu dopodrobna analyzovat a hledat v nich ztracený Shakespearův sonet, nicméně tady mi to skutečně nedá, protože to video (potažmo celá ANO kampaň) je prostě a jednoduše fascinující počin.

Tak jo, A. Babiš se vymezuje vůči "tradičním" politikům (kterého zastupuje člověk s oranžovou kravatou a nakyslým Smolíkem místo hlavy), kteří nemluví k věci, mlží, blábolí, atd. Babiš jim prý nerozumí. On je totiž jiný (nenosí kravatu, natož kravatu oranžovou), ve své čisté bílé košili mluví k věci, neblábolí, ale maká. Tož tak. Průšvih podle ANO spočívá v tom, že zemi dlouho vedli "tradiční" a "blábolící" politici, vedli ji zle a nedobře, takže je čas na změnu, protože "kdy jindy když ne teď" a kluci to potřebují "dodělat".

Mně tedy přijde neskutečně fascinující, jak Babišovi prochází to neustále stavění se do opozice. Samozřejmě, on a jemu blízcí nejsou jiní než zbytek většiny tradičního politického ansámblu. Je ale zajímavé, jak se hnutí ANO daří zastřít minulost. Jak je možné, že ve všem tom "blábolícím marasmu" se dokázal Babiš stát jedním z nejbohatších lidí v zemi? Jak je možné, že před svým vstupem do politiky měl kontakty na nejednoho "tradičního politika" vůči němuž se dnes z principu vymezuje? Stal jsem se bohatým, ale vůbec jsem se neušpinil, aneb čistý jako ta košile z volebního plakátu. Jakkoli je to ale neuvěřitelné, dost lidí (patrně z dost rozdílných důvodů) na něco podobného slyší. Všechna čest těm, kteří dělají pro ANO kampaň.

Jako kdyby tady nebylo žádné Čapí hnízdo a "blábolení" kolem tamních peněz, jako kdyby tu nebyla léta politické odpovědnosti na nejvyšší úrovni. Kdepak! Neustále se opakuje mýtus o čistých a nezkažených a daří se prodávat jakýsi "zlatý věk".
Ano, i v tomto je hnutí ANO stejné jako jiná politická konkurence. "Zlatý věk" nastane, až se začne "neblábolit a makat", tedy něco jako že se bude držet huba a krok.

Děkuji pěkně, nechci.
 

The Silent Age

16. září 2017 v 19:48 |  Počítačové hrátky
S počítačovými hrami je to s postupujícím věkem obtížné. Člověk má na podobné libůstky stále méně a méně času a stále více a více jej zajímá ta propracovanější tvorba, pro jejíž plnohodnotný zážitek je třeba se do hry pořádně ponořit, nasát atmosféru a danému světu propadnou. To ale rozhodně nelze dělat v nepravidelných intervalech asi hodinu týdně, že.

Naštěstí existuje nezávislá (tzv. "indie") tvorba, která občas na trh hodí velmi dobrou hru, která je nápaditá, do jisté míry originální a zároveň se nemusí jednat o časově nedozírně rozsáhlý projekt. Krásným příkladem je třeba The Silent Age od dánského studia House on Fire (zakoupena v akci na Steamu za á 30 korun).


Pro zdárné dokončení hry je potřeba najít si zhruba 3 hodiny času (i když na internetu kdosi psal, že ji dokázal dokončit i pod hodinu, nicméně z toho by asi dobrý zážitek měl jen málokdo). Tento čas může být plnohodnotně strávený, hra totiž nabízí zajímavou grafiku, byť někomu zvyklému na AAA tituly může připadat poněkud hnusná a velmi dobrý příběh se skvělou atmosférou. Děj se totiž z velké části odehrává v sedmdesátých letech, kdy veterán z Vietnamu Joe získává práci jako uklízeč u jedné tajemné firmy. Joe není zrovna archetypem akčního hrdiny a jeho intelektové schopnosti se jeví spíše jako průměrné. To z něj ale paradoxně činí velmi zajímavý a sympatický herní charakter.

Asi nebudu zrovna prozrazovat podstatná tajemství hry, když napíšu, že klíčoým tématem tu jsou cesty časem. Nezůstanete tedy jen v letech sedmdesátých, ale posunete se i do nedaleké budoucnosti, kdy matička Země je ... poněkud zpustošená a bez života. Na přetřes tak přijdou logické otázky, "co se stalo?" a "jak to souvisí s naším hrdinou?".

Velké kouzlo hry tkví v tom, že jednotlivé lokace můžete navštívit v různá časová období, takže zatímco jednou to je například rušná ulice ve městě, tak podruhé jste na prázdném místě s rozpadlými domy a kostrami lidí, které jste ještě před několika chvílemi viděli živě poskakovat kolem. Tento princip samozřejmě hra využívá k různým adventurním hrátkám, kdy si z jedné doby vezmete předmět, který se náramně hodí do kombinace v době jiné. Nikdy to ale nepřesáhne šílenství z adventur z dob nedávno minulých, kdy hráč byl de facto nucen kombinovat vše se vším (vzpomínám si, že v jedné hře jsem musel vložit magnet do kočky...). Zpravidla tu totiž máte jen omezené množství předmětů, takže velké bloudění a vážné záseky se vám skutečně asi nepovedou. Ve výsledku to tak vede k relativně pohodovému hraní, což jde hezky ruku v ruce se zajímavých příběhem, který doprovází skvělé zvukové efekty.
Věřte mi, že se skutečně vyplatí poslechnout radu tvůrců a hrát se sluchátky na uších.

Se Silent Age jsem byl velmi spokojen, byť na první dojem jsem si říkal, že nevím, zda mě hra úplně chytí. Stačilo však projít první kapitolu a bylo jasno.Smějící se

Bezpečnost pro všechny

To že se blíží sněmovní volby, je možné poznat i v okamžiku, kdy člověk nesleduje žádná masmédia, tváře politiků s více či méně blbými slogany totiž trčí i podél cest, a to dokonce tam, kde by je snad ani nikdo nečekal. Uhnout asi nejde. Nedávno jsem tak měl tu čest potkat se s billboardem hnutí SPD (to je ta strana T. Okamury, která vznikla v době, kdy kluci z Úsvitu zjistili, že nejsou sobě navzájem Mirkem Dušínem a Jarkou Metelkou české scény), který hlásá zhruba toto: "Ne islámu, ne teroristům, bezpečnost pro všechny." Pěkné, co?
Já tedy samozřejmě chápu, že politické slogany (notabene před důležitými volbami) musí být jasné, jadrné, čitelné a srozumitelné, což vede k určitému zjednodušení. Občas je fajn když se to rýmuje ("Republice více práce, to je naše agitace" - KSČ 1946), možná to ještě někdo Tomiovi a spol. zapomněl prozradit.

Už trochu zarážející je, že samotný slogan začíná negativním vymezením toho, co ono politické hnutí nechce. Až poté si můžete přečíst, co vlastně chce. Samozřejmě, je to jejich volba, ale osobně mi přijde lepší předat voličům zprávu o tom, co chci, než to co odmítám. To je ale spíše banalita, daleko zajímavější je celkové vyznění:

1) islám ne - což asi bude znamenat, že tato konfese tu nebude tolerována, znamená to požadavek na úpravu Ústavy? V celém textu programu SPD se slovo islám objevuje 4x, ale co přesně si pod výrokem "islám ne" představit je docela obtížné. Možná se to nechává na libovůli a fantazii voličské základny… Každopádně ve výše zmiňovaném programu se píše cosi o tom, že by pověřené orgány (PČR, atd.) měly postihovat radikální islamisty. Já chápu, že to může působit jako když se hnípu v nepodstatné blbosti, ale jsem přesvědčen, že nejeden volič z toho může být zmaten. Třeba si představí, že po vítězství SPD bude následovat násilný exodus muslimů z ČR a ono to zatím jen znamená, že se budou potírat radikálové. Úplně vidím tu frustraci a zklamání,

2) ne teroristům - upřímně, to mi přijde jako naprostá zbytečnost. Znáte snad nějaký politický subjekt jdoucí do nadcházejících voleb, který by prosazoval "ano teroristům"? Ale když ono to vypadá tak pěkně, rozhodně lépe než "všichni muži do armády", či "buzerace při cestování do zahraničí",

3) "bezpečnost pro všechny" - myšleno (dle programu) všechny občany ČR. Já teda nevím, zda nejsem příliš velký hnidopich, ale je Tomiovi a spol. jasné, že mezi těmi všemi občany je třeba i několik tisíc muslimů?

Nedávno jsem kdesi četl článek, zda SPD (a podobné strany) jsou levicové, pravicové, nebo jaké vůbec. Už si nepamatuji k jakému závěru autor (mám dojem, že to byl muž) došel, nicméně podle mě to je úplně jedno. Podobné strany jsou zvláštním levo-pravým hybridem se spoustou nicneříkajících hesel. To se pochopitelně dá říci asi i o jiných stranách, jenže rozdíl je podle mě v tom, že tady jsou ta hesla brána smrtelně vážně. Pokud se například dnes hovoří o těsnějším propojení a spolupráci V4, tak jako fajn, ale odvíjet od toho celou zahraničně-politickou koncepci je dost šílené. V4 je dnes už skomírající projekt.

Ve výsledku se tak jedná o rozporuplný politický hybrid, který podle mého názoru (možná záměrně?) neakcentuje celou řadu aktuálních otázek a problémů. Českou republiku ve skutečnosti ani tak neohrožují islamističtí radikálové (jak může působit po prohlédnutí obrázků z webu SPD), ale jako daleko větší problém mi přijde sociální vyloučení určitých lokalit, množství lidí, kteří sice dřou každý den více než 8 hodin, ale stejně přežívají na hranici chudoby (a rozhodně ne vždy jen vlastní vinou) - jedná se zhruba o každého třetího pracujícího občana.
Dokážu pochopit to, že když si takový člověk přečte cíle SPD, tak jej to třeba duševně uspokojí, ale reálně jeho situaci asi nezlepší (abych hnutí nekřivdil, tak chtějí bojovat proti velkým daňovým únikům - ale která strana nechce, nebo to aspoň netvrdí?).
 


Zemřel Vladimír Brabec

Zemřel Vladimír Brabec a víte co? Mně je to tak nějak upřímně líto.

Předně si myslím, že s ním odešla velká herecká osobnost, byť samozřejmě s přihlédnutím k pokročilejšímu věku. Pan Brabec a jeho úloha herce bývá často zlehčována účastí ve známém seriálu 30 případů majora Zemana. Přiznejme si, že to není zrovna podařené dílo. Tedy ne že by tam byly herecké výkony špatné, hudbu to má také celkem slušnou, střih, režii, atd., to vše je v pohodě. Problémem samozřejmě zůstává ideové vyznění, zcela jednostranné podání událostí v letech 1945 - 197? (ona i ta slavná Studna je z větší částí jen výkladem údálostí roku 1968), to pak člověk může vesele zapomenout na řemeslné kvality, on koneconců i Der ewige Jude měl určitě něco do sebe, že...

Jenže skutečností je, že Brabec si problematičnost tohoto seriálu (stejně jako jiní protagonisté, např. p. Brzobohatý) velmi brzy uvědomil, z rozjetého vlaku prý ale nešlo vystoupit. Můžeme se zde pochopitelně bavit o tom, že odmítnout to jistě šlo, ale kdo z nás je zcela bez viny aby biblicky "hodil kamenem"? Kdo si někdy nezadal s mocnými, byť s nimi vnitřně třeba nesouhlasil, ať už jimi byli političtí protagonisté, nebo "jen" přímý nadřízený v práci? Skutečností také je, že Major Zeman měl být původně skutečně jen jakýmsi akčně detektivním seriálem, minimálně tak do tohoto projektu režisér Sequens vstupoval a Sequensovo jméno tehdy skutečně bylo zárukou kvality, vzpomeňte jen na Atentát, filmy s radou Vacátkem, apod.

Bylo by však chybou vidět Brabce jen "Zemanovskou" optikou, pro mě osobně měl mnohem lepší a snad i výraznější role, do paměti se mi dost hluboce zapsal skvělým výkonem v roli Hamletova Polonia v režii M. Macháčka z roku 1982. Velmi dobrý byl také s Luďkem Munzarem v televizním snímku Generál Eliáš, za zmínku stojí i dabingová kariéra. Ne, není toho rozhodně málo. Nebylo by tedy podle mě zcela v pořádku, kdyby celou hercovu kariéru zastínila jedna rola (sice v dlouhém a známém) seriálu. Jsou jiní, na něž by šlo trefněji ukázat očerňujícím prstem.

Kam dál