Několik poznámek k prezidentské volbě

Současné prezidentské volby jsou i bez účasti své hlavní "star" docela zábavné (původně jsem chtěl napsat zajímavé, ale toto slovo je výstižnější). Podělím se o několik svých dojmů.

1 - Po šaškárně spojené s poslední nepřímou volbou (vzpomínáte si na ty nábojnice, co dostali někteří poslanci, či na to, co zachytily televizní kamery?) se čekalo, že se všechny nešvary vyřeší hlasem lidu. Jistě, něco se vyřešilo, ale jiné problémy přibyly. Bývá zvykem (a my jsme se to tak třeba ještě na střední škole učili) tvrdit, že český prezident je prezidentem slabým, jen s minimem pravomocí. Není tomu úplně tak. S existující přímou volbou a z toho plynoucím silnějším mandátem je tu znatelný posun k poloprezidentskému systému, což v našem parlamentním světě nemusí vždy dělat úplně dobrotu. Osobně si trochu kacířsky myslím, že by nebylo od věci prezidentský úřad zrušit úplně a pravomoci rozdělit mezi ostatní činitele…

2 - Volič/ka má k dispozici několik kandidátů. Samé muže, i když opravdu to někoho v našem prostředí překvapuje? Znám mnoho lidí, pro které je bohužel postavení ženy v takové symbolické a vrcholové funkci něčím naprosto nelogickým. Ženy jsou přece emotivní bytosti, které nejsou schopny rozumového uvažování, takže co by tam také dělaly, že… Není divu, že se do prezidentské volby žádná žena nehrne.

3 - Ono se řekne, tolik kandidátů, vybrat by si mohl každý, ale není tomu tak. V některých otázkách jsou všichni až moc "unisono". Například skutečně levicového kandidáta aby člověk pohledal (za něj pochopitelně nepočítám současného obyvatele Hradu). I zde se samozřejmě není čemu divit. Progresivní levice utrpěla v nedávné době v mnoha postkomunistických státech poměrně výrazné porážky, takže potenciální kandidát (nebo klidně kandidátka?) by byli asi předem odsouzeni k záhubě.

4 - Někdy se s nádechem špatného humoru říká, že voliči Miloše Zemana jsou hloupí, nevzdělaní, staří a vůbec všelijak omezení. Nemám rád podobné paušalizování, kdy se z názorových odpůrců dělají pitomci, kteří nejsou schopni nahlédnout tu "velkou pravdu". Samozřejmě, pitomců, kteří absolutně nerozumí Ústavě a rozhodují se na základě pochybných emocí a ještě pochybnější nostalgie, či snad nejpochybnějším dojmu, že volí někoho, kdo to dokáže ostatním pěkně "nandat", je mezi příznivci M. Zemana dost, to však neznamená, že tak budeme přistupovat a priori ke každému. U některých příznivců tu motivaci chápu, a i když s jejich východisky nesouhlasím, tak se domnívám, že vysvětlit jim "svoji pravdu" jde i bez trapného nadávání.

5 - V tipování moc dobrý nejsem, na dostihy nesázím, a když jsem si občas u Fortuny (zdravím jednoho nejmenovaného kandidáta) zasázel na fotbal, tak to většinou skončila jako u Waterloo. Dovolím si však odhadnout, že letošní volby Miloš Zeman těsně prohraje v druhém kole. V takovou chvíli by se snad dle některých reakcí dalo čekat, že zasvítí slunce, vyletí holubice a rázem bude v ČR ráj na zemi. Kdepak. Všechny problémy se tím zdaleka nevyřeší. Jen - aspoň doufám - zmizí ten pomalu už rutinní pocit trapnosti za činy hlavy státu.

P. S. A nezapomeňte, že nevolíme zástupce samotného Krista. Jen člověka, a ti bývají omylní a s chybami...
 

Nejlepší hudební alba roku 2017

7. ledna 2018 v 17:16 |  Hudba z ouška do ouška
Je tu další rok a s ním mé již tradiční hudební bilancování.
A jako už rovněž tradičně si dovolím připomenout, že se jedná o výběr ryze subjektivní bez nějakého medailového pořadí. Prostě taková sympatická zvuková trojice.

Funguje dobře jak na první, tak i třeba na dvacátý poslech. Kanadská synth popová reflexe současného světa má určitě co nabídnout širokému okruhu posluchačů, navíc si uchovává i svůj typický zvuk z předešlých desek.


Švedská kytarovka s velkým potenciálem a kvalitně vyrovnanými skladbami. Jen ten skutečně velký průnik do zahraničí se hochům ze Stockholmu nějak ne a ne podařit.



Zajímavá směs "shoegaze", "noise rocku" a bůhvíčeho ještě dalšího jen potvrzuje, že minulá úspěšná deska nebyla jen takovým bohapustým výkřikem do prázdna. A ano, přiznávám, vždy jsem měl slabost pro Slowdive :).


O těch českých pohádkách...

K Vánočním svátkům v naší zemi už řadu let patří sledování pohádkových příběhů v televizi. Ruku v ruce s touto tradicí ale jde hořekování nad tím, že klasická česká pohádka se vytratila kamsi do ztracena a dnes už něco podobného vzniknout nemůže.
Skutečně?

Podobné nářky slýchám docela často a předpokládám, že asi nebudu sám, komu to tak trochu leze na nervy. Trochu mi to připomíná vzpomínání na "staré a zlaté časy", které se už nikdy nevrátí, tedy na dobu, kdy bylo všechno lepší, tráva snad zelenější a pivo chutnalo lépe a bylo levnější. A jako v tomto případě, tak i pro pohádky podle mě platí, že se jedná o vzpomínky, které jsou přkryty příjemným sentimentem a člověk je má spojené s vlastním mládím, tedy s dobou, kdy bylo méně starostí (možná) a pokud nějaké ano, tak je další léta dokázala potlačit v paměti.

Filmové pohádky (stejně jako jiné filmy) jsou do velké míry produktem své doby, tedy je nejde úplně stoprocentně zopakovat v jiném místě a jiném čase. Snaha o natočení "klasické české pohádky" by tak připomínala touhu zopakovat úspěch němých komedií s Chaplinem. Asi by to už nebyla taková legrace, přičemž samozřejmě platí, že kvalitní humor může vzniknout kdykoli - a podobně je na tom i kvalitní pohádka.

Hořekování nad ztrátou klasických českých pohádek tak podle mě docela dost vypovídá o lidech, kteří takto strádají. Onen pohádkový svět, který byl vytvořen někdy před 60 - 30 lety byl mnohým tolikrát notoricky opakován, že v těchto lidech vytvořil představu bezpečného světa, kde vše funguje tak, jak má. Zkuste si někdy všimnout, kdo se na tyto klasické pohádky v tv nejvíce dívá. Jsou to skutečně děti? Nemyslím si. Podle mě se jedná o dospělé, kteří na podobných pohádkách vyrostli a představují pro ně výše zmíněný bezpečně známý svět, který se nevyplácí zpochybňovat a jakkoli modifikovat. Chtějí tedy vidět stále to samé (a přitom jiné).
Není divu, že takový divák není a nebude spokojen.
 


Stephen King - Puls

22. prosince 2017 v 16:24 |  Recenze knih
Máte doma mobil? Blbá otázka, co? Nicméně si pamatuji, že někdy na přelomu milénia to byla docela frekventovaná věta v rozličných rozhovorech. Máš mobil? Prozvoníš mě?
Člověk je mezitím o něco starší a ta malá (inu, dnes zase o něco větší a šikovnější) krabička tu je stále s námi. Podle hesla "dobrý sluha, špatný pán" si ji dovolil jako mocnou rekvizitu použít současný král hororové tvorby - S. King.

Se zápletkou knihy Puls (v originále "Cell") se to má asi tak, že kdosi neznámý nějak modifikuje mobilní signál, takže při přiložení volajícího telefonu k uchu dojde k jakémusi blíže nespecifikovanému přeprogramování lidského mozku. A z takto přeprogramovaných lidí se stávají nebezpeční šílenci zbavení všem vzpomínek i civilizačního balastu. Pak tu tedy máme rozpadající se společnost a mizející civilizaci, prostě všechny atributy (post)katastrofického příběhu. King je při vymýšlení zápletek svých knih velký šikula.

S trochou nadsázky by bylo možné tento příběh přirovnat k (stále populární) vlně různých zombie "overtake" hororů, zde pochopitelně zombie v pravém slova smyslu nejsou, nicméně chování "telefonistů" (jak jsou v knize označováni) se tomuto vzorci trochu podobá. Možná to i trochu připomíná starší Kingovu knihu "Svědectví", nicméně "Puls" se mi líbil mnohem víc. Je totiž velmi uvěřitelný (každý z nás má mobil, ne? :)) a čtenář je v příběhu postaven do role, kdy většinou neví víc než postavy. To umožňuje navázání dobrého vztahu s charaktery a hladký průnik do děje. Do toho si ještě přidejte velmi dobře napsané postavy, o něž se v některých pasážích skutečně bojíte, a ve výsledku se nám ten knižní koktejl docela pěkně zabarvuje - a věřte, že také dobře chutná.

Nedávno vznikla také filmová verze, patrně se na ni podívám, ale už jen podle prohlédnutých obrázků a traileru mi přijde, že si filmaři z knihy vyzobali základní zápletku a zbytek jeli podle "zombie filmové šablony". Škoda.

Kam dál