Libor versus toaleta

Včera v 17:01 |  Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Nedá mi to, musím se pochlubit (mužská ješitnost). Pokud někomu přijde název článku nevhodný, tak se omlouvám, ale mám dojem, že v záplavě textů na jakési "téma týdne s názvem incest" zde na blog.cz to zase tak hrozné není.
V naší společnosti je celkem běžné ono tradiční rozdělení mužských a ženských rolí a s tím souvesející i dělba práce. Ponechme stranou debaty, zda se jedná o cosi přirozeného, o cosi podle "božích zákonů", či čistě jen o produkt kultury dané společnosti (k čemuž bych se přikláněl asi nejvíce). Je tomu prostě tak.
V naší domácnosti se Slečnou I. tedy do mé "jurisdikce" spadá, mimo jiné, i péče o toaletu, což zahrnuje její čištění a věci s tím spojené. Nevím, jak je to jinde, ale slyšel jsem, že se jedná o typicky ženskou práci..., inu, mně to nevadí, minimálně tedy podle standardů naší soukromé kultury společného soužití tomu tak není. Práce to není namáhavá (vše je lepší než úklid podlahy), i když někdy se mi to pochopitelně trochu ekluje. Namáhavou se ale může stát poměrně jednoduše, jako například nedávno, kdy se nám bohužel jaksi ucpal záchodový odpad.
Ouha!
Byl to Erazim Kohák, který kdysi kdesi říkal, že Jižní Město Pražské (v tomto označení si obzvláště libuje) dělí od revolty jen fungující odpadní systém. Bylo to sice řečeno v trochu jiné souvislosti (mám dojem, že se to týkalo "ropného zlomu"), nicméně i naši situaci to vystihuje celkem slušně.
Kdepak, žádná revolta, nicméně "opravy" a vyřešením onoho problému jsem byl pověřen - pochopitelně - já.
Různé takovéto věci jsou - opět - pochopitelně zcela v "rezortu" tzv. "mužské práce", což je jistě zcela v souladu s kulturními standardy celé naší "západní" společnosti. Jako správný muž jsem začal postupovat od jednoduchých úkolů ke komplikovanějším, nicméně záchod stále ne a ne uspokojivě odtékat. V této souvislosti doporučuji nasazení tzv. "toaletního čerta". Kdo nevíte o co se jedná, tak se mrkněte na tento odkaz. Je to úžasná věc, o které jsme měl dosud jen značně mlhavé tušení. Rozhodně ji doporučuji na všechny problémy s ucpaným odpadem. Problém byl tím pochopitelně vyřešen.
Nejlepší nebyl však ani tak ta vyřešená obtíž s ucpanou toaletou, ale zejména onen pocit úspěšného zvládnutí vlastní sociální role.
Ach, ta determinující kultura...
Počet komentářů: 2
 

Alien - ZX Spectrum

Neděle v 11:01 |  Počítačové hrátky
Představa, že hru z videa níže jsem kdysi vášnivě hrál a bavila mě je skutečná, i když dnes je těžké něčemu takovému uvěřit. Pravda, nebylo to na slavném Spectru, ale na (neméně) slavném Didaktiku ze slovenské Skalice. Rozdíl mezi těmito stroji jistě nějaký byl, nicméně z pohledu dnešního PC hráče je určitě zanedbatelný.
Jen mě fascinuje, jak se za tu dobu technika virtuální zábavy obrovsky posunula kupředu. Tím posunem kupředu mám však na mysli posun vizuální, technický, či posun ohledně přístupnosti široké veřejnosti, nikoliv posun v oblasti nápadů a invencí. Člověk může hrát takový hit, jakým je bezesporu např. Mass Effect, být nadšen, pohlcen strhujícím příběhem, ale zároveň se také neubrání dojmu, že chodí po dopředu nalajnované cestičce, z níž je zoufale málo odboček (a i ty většinou stejně vedou rychle zpět).
Alien byl hardcore hrou se vším, co k tomuto termínu patří. Mé vzpomínky jsou už trochu zastaralé, ale toto video je docela slušně oživilo.
A nikdy jsem to nedohrál, dokonce jsem tvůrce nějakou dobu i podezříval z toho, že hra ani dohrát nejde...
Masochistické ovládání.
Z dnešního pohledu nulová grafika.
Ale stejně nás to tehdy bavilo.

Počet komentářů: 1

Korupce

16. května 2012 v 12:16 |  Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Korupce, slovo které se skloňuje ve všech možných pádech zejména v souvislosti s českou politikou a obecně s přostředím veřejné správy. Pan hejtman Rarth, známý to politický turista, kterému nedělá potíže vyměnit naši nejsilnější pravicovou stranu za nejsilnější levicovou stranu (ať žijí pevné zásady! 3x hurá!) je nachytán, že navzdory tomu, že má jistě nemalý finanční příjem, tu a tam dostane asi i nějaké to krabicové víno (v podstatě bez vína) a doma se mu jen tak povaluje několik desítek milionů korun, o dalších prapodivnostech nemluvě. Korupci jsme usekli další prst, radujme se!
Ale proč?
Rarth rozhodně nejednal jako osamocená figurka, tím, že byl (pravděpodobně) konečně někdo z vysoké politiky (i když otázkou je, co to ta vysoká politika vlastně je, takový Bárta v tom zrovna asi moc jasno nemá), přištižen (pravděpodobně) při čemsi nekalém se asi jen těžko můžeme utěšovat. Oněch případů bude nepochybně několikanásobně více, a to často i na místech, kde by to skoro nikdo nečekal... "Dopadením" Ratha se nic nezlepší (i když chápu radost lidí z nemocnice ve Slaném), protože vymýcení korupce z naší společnosti je nemožné.
Nutným předpokladem jejího zbavení se je totiž začátek u sebe sama, což je reflexe, které asi každý není schopen. Občas slýchávám názory typu, vždyť to je jen malá částka, trochu přimhouřím oko, však se nic nestane, apod. Tito lidé si neuvědomují, že v podstatě v malém dělají to, co ti "velcí" ve velkém.
A demokracie začíná, vyrůstá z těchto malých věcí.
Snad se pohybuji v prostředí, které by angličané nazvali "crony capitalism" (což považuji za dost výstižný termín) a absence skutečně upřímného, nezávislého jednání se mi nějak vyhýbá, ale bohužel v dané oblasti vidím budoucnost celkem černě.
Z toho koneckonců pramení i má skepse vůči pravé odnoži libertarianismu, jakožto spásného principu. Vzpomenu si vždy na slova Karla Čapka, "člověka nepředěláš, jen se Ti vybarví" (volná citace), což zejména u nás platilo a platit bude asi vždy. Ve výsledku jsem tak dospěl k dost krajnímu názoru, že je v podstatě jedno jaký režim, společenské zřízení tady bude u moci. Bude to totiž pořád stejný "crony capitalism", ať už se bude zastírat ideologií socialistickou, či liberální nebo konzervativní.
Je mi z té situace smutno.
Už to není ani hněv, údiv..., jen smutek.
Počet komentářů: 9

Božena Laglerová

14. května 2012 v 10:01 |  Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Dělal jsem doma trochu pořádek. Krom obligátního přesunutí věcí z bodu A do bodu B jsem ale nalezl i několik zajímavých svazků, která jsem měl už dávno za ztracené. Nejzajímavější z nich byl speciál ABC z roku 1988. Matně jsem si pamatoval, že mě na něm - coby malého klučinu - nejvíce zajímaly komiksy, neboť ty se právě v tomto speciálu věnují létání. První z nich byl zaměřen na Boženu Laglerovou, první českou pilotku.
Inu, začetl jsem se znovu. Některá okénka, stripy, jsem poznal na první pohled. Tento komiks sice nebyl moc čtivý, jeho zaměření bych označil za dost edukativní (tedy, málo textu v bublinkách, děj spíše posunoval dovysvětlující text v řádcích pod obrázky), což člověk pochopitelně docení až s přibývajícím věkem.
Laglerová byla naší první aviatičkou, komiks sleduje její životní osudy, počínaje první zkušeností s létaním (byť nepřímou) na výstavě roku 1891, přes studia zpěvu a sochařství, až po složení leteckých zkoušek a pořádání různých předváděcích letů (mimo jiné i na Kubě, což je asi nejzajímavější část komiksu). Tato výjimečná osobnost našeho letectví zemřela roku 1941 na problémy spojené se srdečním onemocnění. Nechybělo moc a Božena by se stala první pilotkou na světě (takto jí patří stále lichotivé 13. místo). Dnes je tato osoba, stejně jako komiks, který o ní v osmdesátých letech vznikl, v podstatě zapomenuta, což je jistě škoda.
Ony ty "socialistické" komiksy leckdy měly něco do sebe.
Počet komentářů: 4

Kam dál